AMERIKA Franz Kafka

„Ale to přece není možné,“ řekl Karel, podíval se na číšníka, jako by hledal pomoc, a číšníkpřistoupil blíž. „Ležela nahoře, a teď je pryč. Kdybyste si byli raději ten žert s kufremodpustili.“„Omyl je naprosto vyloučen,“ řekl Delamarche, „v kufru nebyla žádná fotografie.“„Byla pro mne důležitější než všechno ostatní, co mám v kufru,“ řekl Karel číšníkovi, kterýchodil kolem a hledal v trávě. „Je totiž nenahraditelná, žádnou jinou už nedostanu.“ A kdyžčíšník nechal marného hledání, řekl ještě: „Byl to jediný obrázek rodičů, který jsem měl.“Na to řekl číšník hlasitě a zcela nepokrytě: „Snad bychom mohli ještě prohledat kapsy těchpánů.“„Ano,“ řekl Karel, „musím tu fotografii najít. Ale než začnu prohledávat kapsy, řeknu ještě, žeten, kdo mi fotografii dobrovolně vydá, dostane celý kufr se vším všudy.“ Chvíli všichni mlčelia pak řekl Karel číšníkovi: „Moji kamarádi si tedy zřejmě přejí kapesní prohlídku. Ale ještě iteď slibuji celý kufr tomu, v jehož kapse se fotografie najde. Víc dělat nemohu.“Číšník začal hned prohledávat Delamarche, neboť se mu zdálo, že s ním bude těžší prácenež s Robinsonem; toho přenechal Karlovi. Upozornil Karla na to, že je třeba prohledat obazároveň, protože jinak by jeden z nich mohl fotografii nepozorovaně zašantročit. Hnedprvním hmatem našel Karel v Robinsonově kapse svou kravatu, ale nevzal si ji a zavolal načíšníka: „Ať už u Delamarche najdete cokoli, nechte mu to, prosím, všechno. Nechci nic nežtu fotografii, jenom tu fotografii.“Při prohledávání náprsních kapes zavadil Karel rukou o teplou, tučnou hruď Robinsonovu auvědomil se, že se možná dopouští na svých kamarádech velkého bezpráví. Pospíchal tedy,jak mohl. Všechno bylo ostatně marné, ani u Robinsona, ani u Delamarche se fotografienenašla.„Není to nic platné,“ řekl číšník.„Asi fotografii roztrhali a pak zahodili,“ řekl Karel. „Myslil jsem, že jsou mými přáteli, ale potajími chtěli jen škodit. Robinson ani tolik ne, toho by vůbec nenapadlo, že ta fotografie má promne takovou cenu, ale zato Delamarche.“ Karel viděl před sebou jenom číšníka, jehožsvítilna osvětlovala malý kruh, kdežto všechno ostatní, také Delamarche a Robinson, bylo vhluboké tmě.Nebylo ovšem už ani řeči o tom, že by ti dva mohli jít s ním do hotelu. Číšník si hodil kufr narameno, Karel vzal slaměný košík a šli. Karel byl už na silnici, když se vytrhl ze zamyšlení,zastavil se a zavolal nahoru do tmy: „Poslyšte, má-li snad některý z vás přece jen tu fotografiia chce-li mi ji přinést do hotelu - pořád ještě dostane ten kufr a přísahám, že ho neudám.“Dolů vlastně žádná odpověď nedolehla, bylo slyšet pouze jedno přerušené slovo, začátekRobinsonova zvolání, Delamarche mu však zřejmě ihned zacpal ústa. Karel čekal ještědrahnou chvíli, zda se ti dva nahoře přece jen ještě nerozhodnou jinak. Dvakrát vždy po