AMERIKA Franz Kafka

řemenem svého oděvu jen těžko pohybovat a nepostavil se jinak než s rozkročenýmanohama, aby správně rozložil svou váhu.Karel vstoupil hbitě a bez váhání, jak si tu v hotelu navykl, neboť pomalost a opatrnost, jež seu soukromníků pokládají za projev zdvořilosti, považují se u liftboyů za lenost. Mimo to aninebylo třeba, aby na něm hned při vstupu poznali, že si je vědom viny. Vrchní číšník siceletmo pohlédl na otvírající se dveře, ale hned se pak vrátil ke své kávě a četbě a už se oKarla nestaral. Ale vrátný se snad cítil vyrušen Karlovou přítomností, snad chtěl přednéstnějakou tajnou zprávu nebo prosbu, rozhodně se co chvíli díval nevrle a s hlavou strnulesklopenou na Karla, a když se střetl s Karlovými pohledy, jak měl zřejmě v úmyslu, odvrátilse pak zase k vrchnímu číšníkovi. Karel si však myslil, že by to nedělalo dobrý dojem, kdybyteď, když už tu jednou je, zase z kanceláře odešel, jestliže mu to nepřikáže vrchní číšník.Ten však studoval dál seznam, a aniž přestal číst, ukusoval z kousku koláče a občas z něhooklepl cukr. Najednou spadl na zem jeden list seznamu, vrátný se ani nepokusil jejzdvihnout, věděl, že by to nedokázal, a nebylo to ani třeba, neboť už tu byl Karel a podal listvrchnímu číšníkovi, který jej od něho vzal takovým pohybem ruky, jako by list sám vzlétl sezemě. Celá ta malá služba nebyla nic platná, neboť vrátný se i nadále nepřestal nevrle dívat.Přesto byl Karel klidnější než předtím. Už to, že se zdálo, jako by jeho záležitost nepřipadalavrchnímu číšníkovi důležitá, mohlo se pokládat za dobré znamení. Bylo to konec koncůdocela pochopitelné. Takový liftboy neznamená ovšem vůbec nic, a nesmí si proto nicdovolit, ale právě proto, že nic neznamená, nemůže ani provést nic mimořádného. Vrchníčíšník byl přece v mládí sám liftboyem - ještě tato generace liftboyů byla na to hrdá - on tobyl, jenž liftboye po prvé organizoval, a jistě i on někdy odešel ze služby bez dovolení, i kdyžho teď ovšem nikdo nemůže přimět, aby si na to vzpomněl, a když se také musí uvážit, žeprávě jako bývalý liftboy pokládá za svou povinnost, aby v tomto povolání udržoval kázeňtím, že je někdy neúprosně přísný. Mimo to však Karel skládal naději v ubíhající čas. Hodinyv kanceláři ukazovaly už čtvrt na šest, každou chvíli se může vrátit Renell, snad už tudokonce je, vždyť mu jistě bylo nápadné, že se Robinson nevrátil, Delamarche a Renellnemohli ostatně být nijak daleko od hotelu Occidental, jak teď Karla napadlo, neboť jinak bysem Robinson ve svém bídném stavu nebyl došel. Najde-li Renell Robinsona ve své posteli,a to se přece musí stát, pak je všechno v pořádku. Neboť Renell je praktický, zvláště kdyžjde o jeho vlastní zájmy, a nějak už Robinsona z hotelu hned odstraní, což přece můžeudělat tím snadněji, že se Robinson zatím trochu sebral a že mimo to Delamarche asi čekápřed hotelem, aby se ho ujal. Je-li však už Robinson pryč, pak může Karel mnohem klidnějipředstoupit před vrchního číšníka a může se snad tentokrát z toho dostat ještě s důtkou,třebaže přísnou. Pak se poradí s Terezou, dá-li se vrchní kuchařce říci pravda - co se jehotýče, neviděl tu žádnou překážku -, a půjde-li to jen trošku, sprovodí se ta záležitost ze světabez zvláštní škody.