AMERIKA Franz Kafka

„Má s sebou také ženu a malé děcko v kočárku. Ty mají také přijít?“„Samozřejmě,“ řekl muž a zdálo se, že se usmívá Karlovým pochybnostem. „Můžemepotřebovat všechny.“„Hned jsem zase zpátky,“ řekl Karel a běžel zpět na kraj pódia. Kývl na manžela a volal, žesmějí přijít všichni. Pomohl vyzdvihnout dětský kočárek na pódium a šli pak společně. Hoši,kteří to viděli, radili se mezi sebou, pak vystoupili pomalu na pódium, s rukama v kapsách,váhajíce ještě do poslední chvíle, a konečně šli za Karlem a za rodinou. Právě vycházeli zestanice podzemní dráhy noví cestující a s úžasem zvedali ruce, když spatřili pódium sanděly. Zdálo se, že zájem o místa teď přece jen oživne. Karel byl velmi rád, že přišel takbrzo, snad jako první, manželé byli ustrašeni a všelijak se vyptávali, zda se nekladou velképožadavky. Karel řekl, že ještě neví nic určitého, že však opravdu nabyl dojmu, že bude přijatkaždý bez výjimky. Myslí, řekl, že mohou být klidni. Personální šéf už jim šel naproti, bylvelmi spokojen, že přichází tolik lidí, mnul si ruce, zdravil každého jednotlivce malou úklonoua postavil je všechny do řady. Karel byl první, pak přišli manželé a teprve potom ostatní.Když se všichni seřadili - hoši se zprvu mezi sebou strkali a chvilku trvalo, než se uklidnili -,řekl personální šéf, trubky už zatím zmlkly: „Jménem oklahomského divadla vás vítám. Přišlijste brzo (bylo však už skoro poledne), nával není ještě velký, formality vašeho přijetí budoubrzo vyřízeny. Máte samozřejmě všichni průkazy s sebou.“Hoši vyndávali nějaké papíry z kapes a mávali jimi na personálního šéfa, manžel strčil do svéženy a ona vytáhla zpod peřinky v kočárku celý svazek papírů. Karel ovšem žádné papíryneměl. Že by to snad bylo na překážku, aby byl přijat? Karel přece věděl ze zkušenosti, žese takové předpisy dají snadno obejít, je-li člověk jen trochu rozhodný. Nebylo tonepravděpodobné. Personální šéf přehlédl řadu, ujistil se, že všichni mají papíry, a ježto iKarel zdvihl ruku, ovšem prázdnou, domníval se, že také u něho je všechno v pořádku.„Dobrá,“ řekl pak personální šéf a odmítavě mávl na hochy, kteří chtěli, aby si jejich papíryhned prohlédl, „papíry budou teď přezkoumány v přijímacích kancelářích. Jak jste už vidělipodle našeho plakátu, můžeme potřebovat každého. Ale musím ovšem vědět, jaké povolánídoposud zastával, abychom ho mohli dát na pravé místo, kde může uplatnit své znalosti.“„Vždyť je to divadlo,“ myslil si Karel pochybovačně a poslouchal velmi pozorně.„Zřídili jsme proto,“ pokračoval personální šéf, „v sázkových stáncích přijímací kanceláře, pojedné kanceláři pro každou skupinu povolání. Každý z vás mi tady teď řekne své povolání,rodina patří vcelku do mužovy přijímací kanceláře. Dovedu vás potom ke kancelářím, kdemají odborníci nejdříve přezkoumat vaše doklady a potom vaše znalosti, bude to jen docelakrátká zkouška, nikdo nemusí mít obavy. Tam vás také hned přijmou a dostanete dalšípokyny. Tak tedy začneme. Zde ta první kancelář je určena pro inženýry, jak už je vidět znápisu. Je snad mezi vámi nějaký inženýr?“ Karel se přihlásil. Právě proto, že neměldoklady, myslil, že se musí snažit co nejrychleji odbýt všechny formality, a měl také jakési