AMERIKA Franz Kafka

otázkou. Jeho odpověď mu však mohla ještě i jinak škodit, neboť ten pán se teď mohl zeptat,proč nebyl spokojen. Místo toho se však zeptal: „Pro jaké místo se cítíte způsobilý?“ V tétootázce se možná tajila nějaká léčka, neboť proč ji klade, když přece Karel byl už přijat jakoherec? Ačkoli si to uvědomoval, přece se nemohl přemoci, aby prohlásil, že se cítí zvláštězpůsobilý pro povolání herecké. Vyhnul se proto té otázce a řekl, i když tu bylo nebezpečí, žese bude zdát vzdorovitý: „Četl jsem plakát ve městě, a protože tam stálo, že můžetepotřebovat každého, přihlásil jsem se.“„To víme,“ řekl ten pán, odmlčel se a tím dal najevo, že trvá na své dřívější otázce.„Byl jsem přijat jako herec,“ řekl Karel váhavě, aby pánovi naznačil, jaké nesnáze mu působíposlední otázka.„To je správné,“ řekl pán a zase zmlkl.„Ne,“ řekl Karel a všechna jeho naděje, že našel místo, se rozplývala, „nevím, zda se hodímna to, abych hrál divadlo. Vynasnažím se však a budu hledět, abych vykonal všechnypříkazy.“Pán se obrátil k vedoucímu, oba přikývli, zdálo se, že Karel odpověděl správně, dodalo mu tozase odvahy a vzpřímeně očekával další otázku. Ta zněla: „Co jste chtěl původně studovat?“Aby vyjádřil otázku přesněji - na přesném vyjádření pánovi vždy velmi záleželo - dodal:„V Evropě, myslím.“ Přitom dal ruku z brady a udělal slabý pohyb, jako by tím chtěl zároveňnaznačit, jak je Evropa vzdálena a jak bezvýznamné jsou plány, které si tam kdysi někdodělal.Karel řekl: „Chtěl jsem se stát inženýrem.“ Tato odpověď mu sice byla proti mysli, bylosměšné oživovat zde starou vzpomínku, že se kdysi chtěl stát inženýrem, když si byl plněvědom, co dosud v Americe dělal - copak by se byl i v Evropě stal kdy inženýrem? - alenevěděl, co by zrovna jiného řekl, a proto odpověděl takto.Ale pán to bral vážně, jako bral vážně všechno. „Nu, inženýrem,“ řekl, „se asi hned státnemůžete, snad by vám zatím vyhovovalo vykonávat nějaké nižší technické práce.“„Zajisté,“ řekl Karel a byl velmi spokojen; přijme-li tu nabídku, bude sice přeřazen ze stavuhereckého mezi technické pracovníky, ale opravdu se domníval, že se může v této práci lépeosvědčit. Ostatně, opakoval si to stále znovu, nezáleží ani tak zvlášť na druhu práce, jakospíše na tom, aby se vůbec někde natrvalo uchytil.„Jste dost silný pro těžší práci?“ zeptal se pán.„Ale ovšem,“ řekl Karel.Nato pán vyzval Karla, aby k němu přistoupil blíž, a ohmatal mu paži.„Je to silný hoch,“ řekl pak a přitáhl Karla za paži k vedoucímu. Vedoucí s úsměvem přikývl,podal Karlovi ruku, zůstávaje dál pohodlně opřen, a řekl: „Tak jsme domluveni. V Oklahoměse všechno ještě přezkoumá. Buďte naší náborové skupině ke cti!“