„Ano, některé věci dovedu,“ řekla, na rozloučenou zlehka přejela rukou po jeho přikrývce aodběhla do svého pokoje.Druhého dne trval Karel na tom, že hned nastoupí službu, ačkoli mu vrchní kuchařka chtěladát ten den volna, aby si mohl prohlédnout Ramses. Ale Karel jasně prohlásil, že k tomu seještě naskytne příležitost, teď že je pro něho důležitější, aby začal pracovat, neboť už vEvropě zbytečně přerušil práci zaměřenou k jinému cíli a začíná jako liftboy ve věku, kdyaspoň ti zdatnější hoši se přirozeným postupem pomalu dostávají k významnější práci. Že jedocela správné, když začíná jako liftboy, ale stejně správné je, že si musí zvlášť pospíšit. Zatěchto okolností by ho prohlídka města ani trochu netěšila. Nemohl se odhodlat ani ke krátképrocházce, na kterou ho vyzvala Tereza. Stále mu tanulo na mysli, že by to s ním nakonecmohlo dopadnout tak jako s Delamarchem a Robinsonem, když se nepřičiní.U hotelového krejčího si zkusil uniformu liftboye, jež byla velmi skvostně vyzdobena zlatýmiknoflíky a zlatými šňůrkami, ale když si ji oblékal, přece ho trochu zamrazilo, neboť zvláště vpodpaždí byl kabátek studený, tvrdý a tak zvlhlý potem liftboyů, kteří jej nosili před ním, že senedal vůbec vysušit. Bylo také třeba uniformu pro Karla zvlášť upravit, zejména povolit vprsou, neboť ani jedna z deseti uniforem, které tu byly, mu nepadla ani přibližně. I když se nauniformě musilo šít a i když mistr byl zřejmě velký puntičkář - dvakrát mrštil už odevzdanouuniformou, až letěla zpátky do dílny - bylo všecko hotovo za necelých pět minut a Karelodešel z dílny už jako liftboy v přiléhavých kalhotách a v kabátku, který mu byl velmi těsný,ač mistr Karla rozhodně ujišťoval o pravém opaku, a který ho neustále sváděl k dechovýmcvičením, protože se chtěl přesvědčit, zda může ještě dýchat.Potom se hlásil u vrchního číšníka, jemuž měl podléhat, u štíhlého, hezkého muže s velkýmnosem, kterému bylo už asi přes čtyřicet. Neměl kdy, aby s Karlem aspoň trochu pohovořil, azazvonil prostě na liftboye, náhodou právě na toho, kterého Karel viděl už včera. Vrchníčíšník mu říkal pouze křestním jménem, Giacomo, ale to se Karel dověděl teprve později,neboť v anglické výslovnosti se to jméno nedalo rozeznat. Tento hoch dostal teď příkaz, abyKarlovi ukázal, co je pro službu u výtahu třeba, ale byl tak plachý a uspěchaný, že se toKarel stěží dověděl, ačkoli bylo vlastně třeba ukázat jen pár maličkostí. Giacoma jistě takérozzlobilo, že musil, zřejmě kvůli Karlovi, zanechat služby u výtahu a že byl přidělen k rucepokojským, což se mu podle určitých zkušeností, jež však zamlčel, zdálo potupné. Karlapředevším zklamalo to, že liftboy přijde do styku se strojním zařízením výtahu jen natolik, žeje uvádí do pohybu pouhým stisknutím knoflíku. Opravy hnacího zařízení provádějí naprostovýhradně hoteloví strojníci, takže na příklad Giacomo sloužil sice u výtahu už půl roku, alenikdy nespatřil na vlastní oči ani hnací zařízení ve sklepě, ani strojní zařízení uvnitřvýtahu, ačkoli by se byl velmi rád na ně podíval, jak výslovně řekl. Celkem to bylajednotvárná služba, a poněvadž se pracovalo dvanáct hodin, střídavě ve dne a v noci, byla
tak namáhavá, že se podle Giacomových slov nedala vůbec vydržet, jestliže si člověknedovedl na několik minut zdřímnout stoje.Karel na to neřekl nic, ale dobře chápal, že právě toto umění stálo Giacoma místo.Karel velmi uvítal, že výtah, který má na starosti, je určen jen pro nejvyšší poschodí, a žeproto nepřijde do styku s nejnáročnějšími boháči. Nemohl se tu ovšem zase tolik naučit jakojinde a bylo to dobré jen pro začátek.Už po prvním týdnu Karel poznal, že tu službu plně zastane. Mosaz jeho výtahu byla vzorněvycíděna, žádný z třiceti ostatních výtahů se s ním nemohl srovnávat, a snad by se třpytilještě víc, kdyby hoch, který s ním měl službu u téhož výtahu, byl aspoň přibližně tak pilný akdyby se ve své nedbalosti nespoléhal na Karlovu píli. Byl to rodilý Američan jménem Renell,ješitný hoch s tmavýma očima a s hladkými, trochu propadlými tvářemi. Měl vlastní elegantníoblek a spěchal v něm lehce navoněn do města, když měl večer volno; občas také Karlapoprosil, aby ho večer zastupoval, protože prý musí odejít za rodinnými záležitostmi, a málose staral, že jeho vzezření usvědčuje všechny takové výmluvy ze lži. Přesto ho měl Kareldocela rád a těšilo ho, když s ním Renell za takových večerů chvilku postál dole u výtahu,než odešel ve svém vycházkovém obleku, když se ještě trochu omlouval, zatím co sinatahoval rukavice, a potom odcházel chodbou. Karel mu ostatně chtěl tímto zastupovánímjenom prokázat laskavost, jak se mu to zpočátku zdálo samozřejmé vůči staršímu kolegovi,ale nechtěl, aby se to stalo zvykem, neboť to neustálé ježdění výtahem ho dost zmáhalo azvláště ve večerních hodinách nemělo téměř konce.Karel se také brzo naučil krátce a hluboce klanět, jak se to žádá od liftboyů, a spropitnéchytal v letu. Zmizelo v kapse jeho vesty a nikdo podle Karlova výrazu nepoznal, zda bylovelké či malé. Před dámami otvíral dveře s trochou galantnosti a do výtahu za niminaskakoval zvolna, neboť ženy zpravidla nastupovaly váhavěji než muži z obavy o svésukně, klobouky a ozdoby. Za jízdy stál těsně u dveří, kde byl nejméně nápadný, ovšemzády k hostům, a ruku měl na držadle, aby mohl, jakmile dojede, okamžitě otevřít prudkýmtrhnutím dveře výtahu, a aby tím přesto nikoho nepolekal. Jen málokdy mu někdo za jízdypoklepal na rameno, aby se zeptal na nějakou maličkost, a Karel se pak rychle otočil, jako byto očekával, a hlasitě odpověděl. Ačkoli měl hotel mnoho výtahů, byl tu často takový nával,zvláště když skončila divadla nebo když přijely určité rychlíky, že sotva vysadil hosty nahoře,musil se zase štvát dolů, aby vzal do zdviže hosty, kteří tam čekali. Mohl také zvýšit obvyklourychlost tím, že zatáhl za ocelové lano procházející výtahovou kabinou, ale to bylo podlepředpisů zakázáno a bylo to prý i nebezpečné. Karel to také nikdy nedělal, když vezl hosty,když je však nahoře vysadil a dole čekali jiní, pak na nic nedbal a tahal za lano silnými,pravidelnými hmaty jako námořník. Ostatně věděl, že to druzí liftboyové dělají rovněž, anechtěl, aby mu jiní hoši přebrali jeho hosty. Několik hostů, kteří bydlili v hotelu delší dobu,což tu bylo dost obvyklé, naznačovalo tu a tam úsměvem, že Karla poznávají a považují za
- Page 1 and 2:
AMERIKAFranz KafkaELMER2002
- Page 3:
na postel, tam máte víc místa,
- Page 8 and 9:
Na štěstí se při této příle
- Page 10 and 11:
ylo třeba říci, a nedošel nejme
- Page 12 and 13:
Darebáctví, nic než darebáctví
- Page 14 and 15:
však potěšující jako nová zn
- Page 16 and 17:
Ostatní si však nyní uvědomili,
- Page 18 and 19:
„Zavolejte je okamžitě dovnitř
- Page 20 and 21:
to je nadsázka. A strýc se skute
- Page 22 and 23: Čím lepší byla Karlova angličt
- Page 24 and 25: „A všechno jsem si před třicet
- Page 26 and 27: „To bylo také moje mínění,“
- Page 28 and 29: VILA U NEW YORKU„Jsme na místě,
- Page 30 and 31: polévky a vysvětloval napravo Kl
- Page 32 and 33: v jejím pokoji, kdyby místo toho
- Page 34 and 35: stát a nedával pozor, pocítil na
- Page 36 and 37: Klára pořád tak táhla, že se v
- Page 38 and 39: „To jsem si hned myslil,“ řekl
- Page 40 and 41: odkázán na dobrotu svého strýce
- Page 42 and 43: „Tak děkuji,“ řekl Karel, aby
- Page 44 and 45: Mám nádherný klavír. Strýc mi
- Page 46 and 47: „Nejvyšší čas,“ řekl Karel
- Page 48 and 49: jej mám dostat o půlnoci, kdekoli
- Page 50 and 51: Již první pohled do otevřeného
- Page 52 and 53: Jak se tak díval, uvědomil si brz
- Page 54 and 55: víc k Irovi, také ho poprosil, ab
- Page 56 and 57: Robinsonovi však chutnala, často
- Page 58 and 59: postranních stěn, nepřetržitě
- Page 60 and 61: prorostlé masem, vzala z přihrád
- Page 62 and 63: „Nejsem náladový,“ řekl Kare
- Page 64 and 65: „Ale to přece není možné,“
- Page 66 and 67: HOTEL OCCIDENTALV hotelu zavedli Ka
- Page 68 and 69: Vyšli pak dveřmi proti vchodu na
- Page 70 and 71: Karel přikývl. Tu si sedla tak t
- Page 74 and 75: svého liftboye, Karel přijímal t
- Page 76 and 77: doprovázel, nemusila jako často p
- Page 78 and 79: alespoň do jedné ze společných
- Page 80 and 81: vypadající tak, že by podle jej
- Page 82 and 83: PŘÍPAD ROBINSONVtom mu kdosi pokl
- Page 84 and 85: přátele a ke všemu jim ještě d
- Page 86 and 87: výtahy právě stáli noví hosté
- Page 88 and 89: Karel se právě trochu uklidnil ta
- Page 90 and 91: jediný den, a jistě by potřebova
- Page 92 and 93: co provádí v noci. Dovedu si pře
- Page 94 and 95: a prohlédnout se. Co vrchní kucha
- Page 96 and 97: ale odejít sám nemohl, a on to by
- Page 98 and 99: Karlem prožít obrat k lepšímu,
- Page 100 and 101: nemohl dobře představit - před s
- Page 102 and 103: pozorují, co se děje v telefonní
- Page 104 and 105: nenápadným způsobem znemožnit,
- Page 106 and 107: ASYLByla to jistě odlehlá předm
- Page 108 and 109: „A přece půjdu,“ řekl Karel
- Page 110 and 111: „Ano,“ řekl Delamarche a s ruk
- Page 112 and 113: Sotva byl o dva skoky dál - že ho
- Page 114 and 115: „To jsou protivné ženské,“
- Page 116 and 117: vlastním bytě a stále ho někdo
- Page 118 and 119: „Ne,“ řekl Karel, „já urči
- Page 120 and 121: „Nahoru?“ Karel údivem lehce u
- Page 122 and 123:
prodat, vzali jsme s sebou. Mohlo s
- Page 124 and 125:
„Napřed tedy,“ řekl Robinson
- Page 126 and 127:
Karel uhnul podél zábradlí stran
- Page 128 and 129:
„Vidím dost,“ řekl Karel.„Z
- Page 130 and 131:
hnát nahoru a dolů ulicí, kandid
- Page 132 and 133:
oddychování tří spáčů, dalek
- Page 134 and 135:
„Kdo vlastně jste?“ řekl muž
- Page 136 and 137:
„To je tak těžké dostat tam m
- Page 138 and 139:
OKLAHOMSKÉ DIVADLO V PŘÍRODĚKar
- Page 140 and 141:
„Pojď sem,“ zvolala Fanny. „
- Page 142 and 143:
„Má s sebou také ženu a malé
- Page 144 and 145:
slovo, přes to rychle přešel a p
- Page 146 and 147:
otázkou. Jeho odpověď mu však m
- Page 148 and 149:
jakou Karel ještě nikdy neviděl,
- Page 150 and 151:
nemůže být jinak mezi cestujíc
- Page 152 and 153:
nad hlavou krajkovými kalhotkami.
- Page 154 and 155:
také po tváři a z vlasů mu sté
- Page 156 and 157:
podnos a šťouchla jím Robinsona
- Page 158 and 159:
IIBruneldin odjezdJednoho rána tla
- Page 160:
„To je přece celá sklizeň,“