AMERIKA Franz Kafka

jakou Karel ještě nikdy neviděl, v mase vypečeném do kůrčičky byla zapíchnuta spoustavidliček, sluhové neustále nalévali víno - lidé si toho sotva všímali, každý byl skloněn nadsvým talířem a do poháru padal proud červeného vína - a kdo se nechtěl účastnit zábavyostatních, mohl si prohlížet obrázky s pohledem na oklahomské divadlo, jež byly navršeny najednom konci tabule a měly kolovat. Ale nikdo se o obrázky zvlášť nestaral a tak se stalo, žese ke Karlovi, který byl poslední, dostal jen jeden pohled. Soudil-li člověk podle tohotoobrázku, byly jistě všechny velmi pozoruhodné. Na tomto obrázku bylo vidět lóži prezidentaSpojených států. Na první pohled si mohl člověk myslit, že to není lóže, ale jeviště, takdaleko se roubení klenulo do volného prostoru. Toto roubení bylo celé ze zlata, ve všechsvých částech. Mezi sloupky, jakoby vystřiženými nejjemnějšími nůžkami, byly vedle sebeumístěny medailónky s podobiznami dřívějších presidentů, jeden měl nápadně rovný nos,odulé rty a pod klenutými víčky strnule sklopené oči. Kolem lóže, ze stran i z výše, dopadalypaprsky světla; bílé, a přece mírné světlo jaksi odhalovalo popředí lóže, kdežto pozadípůsobilo jako temná, červenavě se lesknoucí prázdnota za sametem, staženým šňůrami,který spadal podle celého okraje v záhybech třpytících se různými odstíny červeně. Bylostěží možno představit si v té lóži člověka, tak nádherně všechno vypadalo. Karelnezapomínal na jídlo, ale přesto se často díval na obrázek, který položil vedle svého talíře.Opravdu by velmi rád viděl ještě alespoň jeden z ostatních obrázků, ale nechtěl si sám proněj dojít, neboť sluha držel na obrázcích ruku a asi se musilo zachovávat pořadí; snažil setedy pouze, aby přehlédl tabuli a zjistil, zda se přece jen neblíží ještě nějaký obrázek. Tu súžasem zpozoroval - zprvu tomu vůbec nevěřil - mezi obličeji nad jídlem nejhloubějiskloněnými jemu dobře známou tvář: Giacomo. Hned se k němu rozběhl. „Giacomo!“ zvolal.Nesměle jako vždy, když byl překvapen, povstal Giacomo od jídla, otočil se v tom úzkémprostoru mezi lavicemi, otřel si rukou ústa, ale potom byl velice rád, že Karla vidí, prosil ho,aby si sedl vedle něho, nabídl se, že by třeba přišel ke Karlovu místu; že si musí všechnopovědět a zůstat navždy spolu. Karel nechtěl rušit ostatní, proto měl každý zatím zůstat, kdeje, jídlo brzo skončí a pak ovšem zůstanou vždycky pospolu. Karel však přece jenom pobylještě u Giacoma, jen aby se na něho mohl dívat. Jaké to jsou vzpomínky na uplynulé časy!Kde je vrchní kuchařka? Co dělá Tereza? Giacomo se skoro vůbec nezměnil, předpověďvrchní kuchařky, že z něho za půl roku jistě bude kostnatý Američan, se nesplnila, byl drobnýjako předtím, tváře měl propadlé jako předtím, v tu chvíli byly ovšem kulaté, neboť měl vústech ohromné sousto masa a pomalu z nich vyndával zbytečné kosti, které pak házel natalíř. Jak si Karel mohl přečíst na pásce na jeho paži, nebyl ani Giacomo přijat jako herec,nýbrž jako liftboy, zdálo se, že divadlo v Oklahomě může potřebovat opravdu každého!Pohroužen do pohledu na Giacoma, zůstal však Karel příliš dlouho pryč ze svého místa.Právě se chtěl vrátit, vtom přišel personální šéf, stoupl si na jednu z vyšších lavic, tleskl dodlaní a pronesl malý proslov, za něhož většina lidí vstala, a ti, kdo zůstali sedět, protože se