AMERIKA Franz Kafka

ve snu, byl konec. Mack měl velmi naspěch, rozloučil se s Karlem, poplácal ho někdy potváři, když byl zvlášť spokojen s jeho jízdou, a zmizel tak rychle, že už pro samý spěchnevyšel ani společně s Karlem ze dveří. Karel potom vzal učitele s sebou do auta a jeli nasvou hodinu angličtiny většinou oklikami, protože by ztratili příliš mnoho času, kdyby jelipřeplněnou hlavní ulicí, která vedla vlastně rovnou od strýcova domu k jízdárně. Učitelangličtiny ostatně brzo přestal Karla doprovázet, neboť Karel si vyčítal, že toho unavenéhomuže zbytečně obtěžuje do jízdárny, zvláště když se už s Mackem velmi snadno anglickydorozuměl, a proto poprosilstrýce, aby sprostil učitele této povinnosti. Strýc chvíli uvažoval a potom vyhověl i tétoprosbě.Trvalo poměrně dlouho, než se strýc rozhodl, že dá Karlovi aspoň trochu nahlédnout dosvých obchodních záležitostí, ač ho Karel o to nejednou žádal. Bylo to jakési komisionářstvía zasílatelství, jaká snad v Evropě ani nejsou, pokud se Karel dovedl upamatovat. Podnik setotiž zabýval meziobchodem, který však nezáležel v dodávce zboží od výrobců spotřebitelůmnebo snad obchodníkům, nýbrž měl na starosti zprostředkování nejrůznějšího zboží asurovin pro velké výrobní kartely i mezi nimi navzájem. Byl to tedy podnik, který zahrnovalkoupě, skladování, transporty a prodeje obrovského rozsahu a který musil stále být ve zcelapřesném, nepřetržitém telefonickém a telegrafním spojení se zákazníky. Telegrafní sál nebylo nic menší, byl naopak větší než telegrafní úřad Karlova rodného města, jímž Karel jednouprošel se spolužákem, kterého v úřadě znali. Kam se jen člověk v telefonním sále podíval,všude se otvíraly a zavíraly dveře telefonních kabin a zvonění přímo ohlušovalo. Strýcotevřel nejbližší z těchto dveří a tam zahlédli v jiskřivém elektrickém světle zaměstnance,který si nevšímal šramotu dveří a měl kolem hlavy ocelovou pásku, jež mu přidržovalasluchátka na uších. Pravá paže ležela na stolku, jako by byla obzvlášť těžká, a jen prsty,které držely tužku, trhaly sebou nelidsky pravidelně a rychle. Velmi šetřil slovy, jež pronášeldo mluvítka, a často bylo i vidět, že snad chce něco namítnout hovořícímu, že se ho chce naněco podrobněji zeptat, ale jistá slova, která slyšel, ho nutila, aby sklopil oči a psal, dříve nežmohl provést svůj úmysl. Nebylo také třeba, aby mluvil, jak strýc Karlovi potichu vysvětlil,neboť táž hlášení, která přijímal tento muž, přijímali současně ještě dva jiní zaměstnanci apotom je porovnávali, aby omyly byly co možná vyloučeny. V témž okamžiku, kdy strýc aKarel vyšli ze dveří, vklouzl jimi praktikant a vyšel s papírem, který byl mezitím popsán. Vestředu sálu byl neustálý ruch, jak se lidé štvali sem a tam. Nikdo nezdravil, zdravení odpadlo,každý šel těsně v patách tomu, kdo byl před ním, a díval se na zem, po níž se chtěl conejrychleji dostat kupředu, nebo lovil očima jednotlivá slova nebo číslice z papírů, které drželv ruce a které poletovaly při rychlé chůzi.„Tys to opravdu přivedl daleko,“ řekl Karel jednou, když takto procházel podnikem, jehožprohlídka by vyžadovala mnoho dnů, i kdyby člověk chtěl každé oddělení jenom zhlédnout.