AMERIKA Franz Kafka

výtahy právě stáli noví hosté od rychlíku, který přijíždí o půl páté. Nemohl jsem přece jetnejdřív tvým výtahem a nechat své hosty čekat, tak jsem tedy vyjel napřed svým!“„No a?“ zeptal se Karel napjatě, poněvadž oba hoši mlčeli.„No,“ řekl hoch od sousedního výtahu, „vtom jde právě kolem vrchní číšník, vidí čekat lidipřed tvým výtahem, a obsluha nikde, vzkypí v něm žluč, zeptá se mě, když jsem hnedpřiběhl, kde vězíš, já neměl potuchy, tys mi přece vůbec neřekl, kam jdeš, a tak hnedtelefonoval do ložnice, aby sem okamžitě přišel jiný hoch.“„Vždyť jsem tě potkal už na chodbě,“ řekl Karlův náhradník.Karel přikývl.„Pochopitelně,“ ujišťoval druhý hoch, „jsem hned řekl, žes mě poprosil, abych tě zastupoval,ale copak ten dá na takové omluvy? Ty ho asi ještě neznáš. A my ti máme vyřídit, že mášpřijít do kanceláře. Tak se raději nezdržuj a běž tam. Snad ti to ještě odpustí, vždyť jsi bylpryč opravdu jenom dvě minuty. Odvolej se jen klidně na to, žes mě požádal, abych tězastupoval. O tom, že ty jsi zastupoval mne, raději nemluv, dej si poradit, mně se nemůže nicstát, měl jsem povolení, ale není dobře o takové věci mluvit a plést ji ještě do této záležitosti,se kterou nemá nic společného.“„Bylo to poprvé, co jsem odešel ze služby,“ řekl Karel.„To je vždycky tak, jenže tomu nikdo nevěří,“ řekl hoch a běžel ke svému výtahu, protože seblížili lidé.Karlův zástupce, hoch asi čtrnáctiletý, který měl zřejmě s Karlem soucit, řekl: „Už se stalo, anejednou, že podobnou věc prominuli. Obyčejně člověka přeloží na jinou práci. Pokud vím,byl pro něco takového propuštěn jenom jeden. Musíš si vymyslit dobrou omluvu. Rozhodněneříkej, že se ti najednou udělalo špatně, to se ti vysměje. To už je lepší, když řekneš, že tinějaký host přikázal, abys rychle něco vyřídil jinému hostu, a že už nevíš, kdo byl první host,a druhého že jsi nemohl najít.“„No,“ řekl Karel, „však to nebude tak zlé,“ po všem, co slyšel, nevěřil už, že to dobředopadne. A kdyby mu snad i prominuli tu nedbalost ve službě, tam v ložnici leží přece ještěRobinson jako živoucí ztělesnění jeho viny a při žlučovité povaze vrchního číšníka je velmipravděpodobné, že se nespokojí s povrchním vyšetřováním a že nakonec ještě vyšťáráRobinsona. Není sice výslovně zakázáno brát do ložnice cizí lidi, ale jenom proto ne, že senezakazují věci naprosto nepředstavitelné.Když Karel vstoupil do kanceláře, seděl vrchní číšník právě u snídaně, chvílemi se napil kávya pak se zase díval do seznamu, který mu zřejmě přinesl nejvyšší hotelový vrátný, jenž bylrovněž přítomen. Byl to hřmotný člověk, kterého honosný, bohatě zdobený stejnokroj – i poramenou a dolů po pažích mu splývaly zlaté řetězy a stuhy – dělal ještě ramenatějším, nežskutečně byl. Lesknoucí se černé kníry, protažené do ostrých špiček, jaké se nosí v Uhrách,nepohnuly se ani při seberychlejším pohybu hlavou. Celkem se ten muž mohl pod