Čím lepší byla Karlova angličtina, tím větší snahu strýc projevoval, aby se Karel setkal s jehoznámými, a jen pro jistotu nařídil, že při takových setkáních má být Karlovi prozatím vždynablízku profesor angličtiny. První známý vůbec, jemuž byl Karel jednou dopolednepředstaven, byl štíhlý, mladý, neuvěřitelně pružný člověk, kterého strýc uvedl do Karlovapokoje se zvláštní zdvořilostí. Byl to zřejmě jeden z četných milionářských synků, z hlediskarodičů nevydařených, který vedl takový život, že obyčejný člověk nemohl bez bolesti sledovatani jediný libovolný den v životě tohoto mladého muže. A jako by to věděl nebo tušil a jako byto chtěl vyrovnat, pokud to bylo v jeho moci, měl trvale na rtech a v očích šťastný úsměv,kterým se, jak se zdálo, usmíval na sebe, na svůj protějšek a na celý svět.S tímto mladým mužem, jistým panem Mackem, se Karel s naprostým strýcovým souhlasemdomluvil, že budou spolu jezdit na koni o půl šesté ráno buď v jízdárně, anebo venku vpřírodě. Karel sice zprvu váhal, než přislíbil, protože ještě nikdy neseděl na koni a chtěl senapřed trochu naučit jezdit, ale nakonec souhlasil, když mu strýc a Mack tolik domlouvali akdyž mu říkali, že jízda na koni je pouhá zábava a zdravé cvičení, ale vůbec žádné umění.Musil teď sice vstávat už o půl páté a to mu bylo často velmi líto, protože zde přímo trpěltouhou po spánku, asi proto, že po celý den musil neustále napínat pozornost, alev koupelně ho lítost brzo přešla. Po celé délce i šířce vany byl vějíř sprch - který spolužákdoma, i sebebohatší, měl něco takového, a dokonce ještě sám pro sebe - a teď tu Karel leželnatažen, v této vaně mohl rozpažit ruce, a pouštěl na sebe proudy vlažné, horké, opět vlažnéa nakonec ledové vody, jak se mu zachtělo, na celé tělo, nebo na jeho části. Ležel tu, jakoby ještě o něco déle vychutnával spánek, a zvláště rád schytával na zavřená víčka poslední,jednotlivě padající kapky, které se pak rozprskly a stékaly mu po tváři.U jízdárny, kde vystoupil ze strýcova vysokého auta, očekával ho už profesor angličtiny,Mack přicházel po každé až později. Ale Mack také mohl klidně přijít až později, neboťskutečná, živá jízda začala, teprve když tu byl on. Což se nezdálo, že se teprve po jehopříchodu vzpínají koně, kteří dosud podřimovali, že se v místnosti hlasitěji ozývá práskáníbičem, že se nahoře na galerii kolem jízdárny najednou objevují postavy, diváci, podkoní,žáci jezdecké školy čí kdoví, kdo to byli? Karel však využíval času před Mackovýmpříchodem k tomu, aby se přece jen trochu pocvičil v jízdě, i když to byla jen předběžnánejzákladnější cvičení. Byl tu dlouhán, který dosáhl na hřbet nejvyššího koně rukou jen mírněvztaženou, a ten dával Karlovi tyto sotva čtvrthodinové lekce. Karel neměl žádné zvláštníúspěchy a tak si mohl trvale osvojit mnohé žalostivé anglické výrazy, které při tomto učeníbez dechu vykřikoval na svého učitele angličtiny, jenž stál vždy opřen o veřeje a většinouvypadal velmi rozespale. Nespokojenost, že neumí jezdit, přešla však Karla skoro úplně,když přišel Mack. Dlouhána poslali pryč a v dvoraně, kde bylo pořád ještě pološero, nebylobrzo slyšet nic než kopyta cválajících koní a sotva bylo vidět něco jiného než Mackovuvztyčenou paži, kterou dával Karlovi povel. Po půl hodině takové zábavy, která uplynula jako
ve snu, byl konec. Mack měl velmi naspěch, rozloučil se s Karlem, poplácal ho někdy potváři, když byl zvlášť spokojen s jeho jízdou, a zmizel tak rychle, že už pro samý spěchnevyšel ani společně s Karlem ze dveří. Karel potom vzal učitele s sebou do auta a jeli nasvou hodinu angličtiny většinou oklikami, protože by ztratili příliš mnoho času, kdyby jelipřeplněnou hlavní ulicí, která vedla vlastně rovnou od strýcova domu k jízdárně. Učitelangličtiny ostatně brzo přestal Karla doprovázet, neboť Karel si vyčítal, že toho unavenéhomuže zbytečně obtěžuje do jízdárny, zvláště když se už s Mackem velmi snadno anglickydorozuměl, a proto poprosilstrýce, aby sprostil učitele této povinnosti. Strýc chvíli uvažoval a potom vyhověl i tétoprosbě.Trvalo poměrně dlouho, než se strýc rozhodl, že dá Karlovi aspoň trochu nahlédnout dosvých obchodních záležitostí, ač ho Karel o to nejednou žádal. Bylo to jakési komisionářstvía zasílatelství, jaká snad v Evropě ani nejsou, pokud se Karel dovedl upamatovat. Podnik setotiž zabýval meziobchodem, který však nezáležel v dodávce zboží od výrobců spotřebitelůmnebo snad obchodníkům, nýbrž měl na starosti zprostředkování nejrůznějšího zboží asurovin pro velké výrobní kartely i mezi nimi navzájem. Byl to tedy podnik, který zahrnovalkoupě, skladování, transporty a prodeje obrovského rozsahu a který musil stále být ve zcelapřesném, nepřetržitém telefonickém a telegrafním spojení se zákazníky. Telegrafní sál nebylo nic menší, byl naopak větší než telegrafní úřad Karlova rodného města, jímž Karel jednouprošel se spolužákem, kterého v úřadě znali. Kam se jen člověk v telefonním sále podíval,všude se otvíraly a zavíraly dveře telefonních kabin a zvonění přímo ohlušovalo. Strýcotevřel nejbližší z těchto dveří a tam zahlédli v jiskřivém elektrickém světle zaměstnance,který si nevšímal šramotu dveří a měl kolem hlavy ocelovou pásku, jež mu přidržovalasluchátka na uších. Pravá paže ležela na stolku, jako by byla obzvlášť těžká, a jen prsty,které držely tužku, trhaly sebou nelidsky pravidelně a rychle. Velmi šetřil slovy, jež pronášeldo mluvítka, a často bylo i vidět, že snad chce něco namítnout hovořícímu, že se ho chce naněco podrobněji zeptat, ale jistá slova, která slyšel, ho nutila, aby sklopil oči a psal, dříve nežmohl provést svůj úmysl. Nebylo také třeba, aby mluvil, jak strýc Karlovi potichu vysvětlil,neboť táž hlášení, která přijímal tento muž, přijímali současně ještě dva jiní zaměstnanci apotom je porovnávali, aby omyly byly co možná vyloučeny. V témž okamžiku, kdy strýc aKarel vyšli ze dveří, vklouzl jimi praktikant a vyšel s papírem, který byl mezitím popsán. Vestředu sálu byl neustálý ruch, jak se lidé štvali sem a tam. Nikdo nezdravil, zdravení odpadlo,každý šel těsně v patách tomu, kdo byl před ním, a díval se na zem, po níž se chtěl conejrychleji dostat kupředu, nebo lovil očima jednotlivá slova nebo číslice z papírů, které drželv ruce a které poletovaly při rychlé chůzi.„Tys to opravdu přivedl daleko,“ řekl Karel jednou, když takto procházel podnikem, jehožprohlídka by vyžadovala mnoho dnů, i kdyby člověk chtěl každé oddělení jenom zhlédnout.
- Page 1 and 2: AMERIKAFranz KafkaELMER2002
- Page 3: na postel, tam máte víc místa,
- Page 8 and 9: Na štěstí se při této příle
- Page 10 and 11: ylo třeba říci, a nedošel nejme
- Page 12 and 13: Darebáctví, nic než darebáctví
- Page 14 and 15: však potěšující jako nová zn
- Page 16 and 17: Ostatní si však nyní uvědomili,
- Page 18 and 19: „Zavolejte je okamžitě dovnitř
- Page 20 and 21: to je nadsázka. A strýc se skute
- Page 24 and 25: „A všechno jsem si před třicet
- Page 26 and 27: „To bylo také moje mínění,“
- Page 28 and 29: VILA U NEW YORKU„Jsme na místě,
- Page 30 and 31: polévky a vysvětloval napravo Kl
- Page 32 and 33: v jejím pokoji, kdyby místo toho
- Page 34 and 35: stát a nedával pozor, pocítil na
- Page 36 and 37: Klára pořád tak táhla, že se v
- Page 38 and 39: „To jsem si hned myslil,“ řekl
- Page 40 and 41: odkázán na dobrotu svého strýce
- Page 42 and 43: „Tak děkuji,“ řekl Karel, aby
- Page 44 and 45: Mám nádherný klavír. Strýc mi
- Page 46 and 47: „Nejvyšší čas,“ řekl Karel
- Page 48 and 49: jej mám dostat o půlnoci, kdekoli
- Page 50 and 51: Již první pohled do otevřeného
- Page 52 and 53: Jak se tak díval, uvědomil si brz
- Page 54 and 55: víc k Irovi, také ho poprosil, ab
- Page 56 and 57: Robinsonovi však chutnala, často
- Page 58 and 59: postranních stěn, nepřetržitě
- Page 60 and 61: prorostlé masem, vzala z přihrád
- Page 62 and 63: „Nejsem náladový,“ řekl Kare
- Page 64 and 65: „Ale to přece není možné,“
- Page 66 and 67: HOTEL OCCIDENTALV hotelu zavedli Ka
- Page 68 and 69: Vyšli pak dveřmi proti vchodu na
- Page 70 and 71: Karel přikývl. Tu si sedla tak t
- Page 72 and 73:
„Ano, některé věci dovedu,“
- Page 74 and 75:
svého liftboye, Karel přijímal t
- Page 76 and 77:
doprovázel, nemusila jako často p
- Page 78 and 79:
alespoň do jedné ze společných
- Page 80 and 81:
vypadající tak, že by podle jej
- Page 82 and 83:
PŘÍPAD ROBINSONVtom mu kdosi pokl
- Page 84 and 85:
přátele a ke všemu jim ještě d
- Page 86 and 87:
výtahy právě stáli noví hosté
- Page 88 and 89:
Karel se právě trochu uklidnil ta
- Page 90 and 91:
jediný den, a jistě by potřebova
- Page 92 and 93:
co provádí v noci. Dovedu si pře
- Page 94 and 95:
a prohlédnout se. Co vrchní kucha
- Page 96 and 97:
ale odejít sám nemohl, a on to by
- Page 98 and 99:
Karlem prožít obrat k lepšímu,
- Page 100 and 101:
nemohl dobře představit - před s
- Page 102 and 103:
pozorují, co se děje v telefonní
- Page 104 and 105:
nenápadným způsobem znemožnit,
- Page 106 and 107:
ASYLByla to jistě odlehlá předm
- Page 108 and 109:
„A přece půjdu,“ řekl Karel
- Page 110 and 111:
„Ano,“ řekl Delamarche a s ruk
- Page 112 and 113:
Sotva byl o dva skoky dál - že ho
- Page 114 and 115:
„To jsou protivné ženské,“
- Page 116 and 117:
vlastním bytě a stále ho někdo
- Page 118 and 119:
„Ne,“ řekl Karel, „já urči
- Page 120 and 121:
„Nahoru?“ Karel údivem lehce u
- Page 122 and 123:
prodat, vzali jsme s sebou. Mohlo s
- Page 124 and 125:
„Napřed tedy,“ řekl Robinson
- Page 126 and 127:
Karel uhnul podél zábradlí stran
- Page 128 and 129:
„Vidím dost,“ řekl Karel.„Z
- Page 130 and 131:
hnát nahoru a dolů ulicí, kandid
- Page 132 and 133:
oddychování tří spáčů, dalek
- Page 134 and 135:
„Kdo vlastně jste?“ řekl muž
- Page 136 and 137:
„To je tak těžké dostat tam m
- Page 138 and 139:
OKLAHOMSKÉ DIVADLO V PŘÍRODĚKar
- Page 140 and 141:
„Pojď sem,“ zvolala Fanny. „
- Page 142 and 143:
„Má s sebou také ženu a malé
- Page 144 and 145:
slovo, přes to rychle přešel a p
- Page 146 and 147:
otázkou. Jeho odpověď mu však m
- Page 148 and 149:
jakou Karel ještě nikdy neviděl,
- Page 150 and 151:
nemůže být jinak mezi cestujíc
- Page 152 and 153:
nad hlavou krajkovými kalhotkami.
- Page 154 and 155:
také po tváři a z vlasů mu sté
- Page 156 and 157:
podnos a šťouchla jím Robinsona
- Page 158 and 159:
IIBruneldin odjezdJednoho rána tla
- Page 160:
„To je přece celá sklizeň,“