AMERIKA Franz Kafka

odkázán na dobrotu svého strýce, které ovšem smím, jako jeho blízký příbuzný, užívat.Nemyslete si, že bych si už teď mohl vydělat na živobytí nějakým poctivým způsobem -a před každým jiným chraň mě bůh. Na to byla bohužel má výchova příliš málo praktická.Vychodil jsem s průměrným prospěchem čtyři třídy evropského gymnasia a to znamená provýdělečnou činnost ještě méně než nic, neboť učební osnovy na našich gymnasiích jsouvelmi zaostalé. Rozesmálo by vás, kdybych vám vyprávěl, čemu jsem se učil. Když člověkpokračuje ve studiu, ukončí gymnasium a jde na universitu, pak se to asi všechno nějaksrovná a nakonec má ucelené vzdělání, s nímž může něco počít a jež mu dává odvahuvydělávat peníze. Z tohoto souvislého studia byl jsem však bohužel vytržen; někdy si myslím,že neznám vůbec nic, a konec konců by bylo také všechno, co bych snad znal, proAmeričany pořád ještě příliš málo. Poslední dobou se v mé vlasti tu a tam zřizují reformnígymnasia, na nichž se vyučuje také moderním jazykům a snad i obchodním naukám; kdyžjsem vyšel z obecné školy, nic takového ještě nebylo. Otec mě chtěl sice dát učit angličtině,ale za prvé jsem tehdy nemohl tušit, jaké neštěstí mě potká a jak budu angličtinu potřebovat,a za druhé jsem měl hodně učení na gymnasiu, takže mi k jiné práci nezbývalo zrovnamnoho času. Zmiňuji se o tom všem, abych vám ukázal, jak jsem na strýci závislý, a jak jsemmu proto také zavázán. Uznáte zajisté, že si za takových okolností nesmím dovolit, abych i vnejmenším jednal proti jeho vůli, třeba jen vytušené. A proto musím jít hned domů, abychaspoň zčásti napravil chybu, které jsem se vůči němu dopustil.“Pan Pollunder pozorně poslouchal Karlovu dlouhou řeč, občas přitiskl Karla téměřneznatelně k sobě, zvláště když se zmiňoval o strýci, a několikrát vážně a jakobyv očekávání pohlédl na Greena, ale ten se dál obíral svou tobolkou. Čím jasněji si Karelběhem své řeči uvědomoval svůj vztah ke strýci, tím více ztrácel klid a bezděky se snažilvyvinout se z Pollunderova objetí. Všechno ho tu tísnilo; cesta ke strýci, skleněnými dveřmi,po schodech, alejí, po silnicích, předměstími až k velké dopravní tepně vedoucí do strýcovadomu, jevila se mu jako nedílná souvislost, volná a rovná cesta, jež je pro něho připravena ajež ho naléhavě volá. Laskavost pana Pollundera i ohavnost pana Greena splývaly, a on si ztoho zakouřeného pokoje přál pro sebe jen to, aby mu dovolili odejít. Měl sice pocit, že sevypořádal s panem Pollunderem a že je připraven k boji s panem Greenem, ale přesto se hozmocnil jakýsi neurčitý strach, jehož návaly mu kalily zrak.Ustoupil o krok a stál teď stejně daleko od pana Pollundera jako od pana Greena.„Nechtěl jste mu něco říci?“ zeptal se pan Pollunder pana Greena a vzal ho prosebně zaruku.„Nevím, co bych mu řekl,“ odpověděl pan Green, vytáhl konečně z tobolky nějaký dopis apoložil jej před sebe na stůl.„Je opravdu chvályhodné, že se chce vrátit ke strýci, a dalo by se předpokládat, že tím strýcezvlášť potěší. Ledaže by už strýce příliš rozhněval svou neposlušností, což je ovšem také