AMERIKA Franz Kafka

pozorují, co se děje v telefonní mušli, a přitom si potichu něco pro sebe povídají, zatím codruzí tři jakoby ohlušeni hlukem, jenž k nim doléhá a je pro ostatní lidi okolo neslyšitelný,sklánějí hlavy nad papírem, který mají za úkol popsat. Opět stál i zde vedle každého ze třímluvčích jeden hoch jako pomocník; tito tři hoši nedělali nic jiného, než že střídavě naklánělihlavu ke svému pánovi a naslouchali mu, a potom rychle, jako by je píchl, vyhledávalitelefonní čísla v obrovských žlutých knihách - převracení spousty listů naprosto přehlušovalohluk telefonů.Karel se opravdu nemohl zdržet, aby to přesně nesledoval, ačkoli ho vrchní vrátný, který seposadil, držel před sebou v jakémsi sevření.„Je mou povinností,“ řekl vrchní vrátný a zatřásl Karlem, jako by ho chtěl jenom přimět, abyse k němu obrátil tváří, „abych jménem ředitelství hotelu alespoň trochu napravil, co vrchníčíšník opomenul udělat, ať už z jakýchkoli důvodů. Tak tu vždycky zaskočí jeden za druhého.Jinak by to v tak velkém podniku ani nešlo. Ty snad řekneš, že nejsem tvůj bezprostřednípředstavený; nu, tím je to ode mne hezčí, že se ujímám této jinak zanedbané záležitosti.Jsem ostatně jako vrchní vrátný v jistém smyslu postaven nade všemi, neboť mně přecepodléhají všechny hotelové brány, tedy tato hlavní brána, tři střední brány a deset vedlejšíchbran, o nesčetných dvířkách a východech bez dveří ani nemluvě. Rozumí se, že mě majíbezpodmínečně poslouchat všechny příslušné skupiny zaměstnanců. Za tuto velkou hodnostmám ovšem vůči ředitelství hotelu zas i povinnost nepustit ven nikoho, kdo je jen vnejmenším podezřelý. Právě ty mi však připadáš dokonce velmi podezřelý, protože se mi takuzdálo.“ A z radosti nad tím zvedl ruce a nechal je zase dopadnout takovou silou, až topláclo a zabolelo. „Je možné,“ dodal a bavil se přitom královsky, „že by ses jiným východemdostal nepozorovaně ven, neboť jsi mi ovšem nestál za to, abych kvůli tobě dával zvláštnípříkazy. Ale když už jsi jednou tady, chci tě užít. Nepochyboval jsem ostatně o tom, že sedostavíš na schůzku, kterou jsme si dali u hlavní brány, neboť to je pravidlo, že drzý aneposlušný člověk přestává se svými neřestmi právě tam a tehdy, kde je mu to na škodu.Jistě to budeš moci ještě často pozorovat sám na sobě.“„Nemyslete si,“ řekl Karel a vdechoval podivně zatuchlý pach, který vycházel z vrchníhovrátného a který ucítil teprve zde, když byl tak dlouho docela blízko něho, „nemyslete si,“řekl, „že jsem vám vydán úplně na pospas, vždyť mohu křičet.“„A já ti mohu zacpat ústa,“ řekl vrchní vrátný právě tak klidně a rychle, jak to asi hodlaludělat, kdyby toho bylo třeba. „A kdyby sem někdo kvůli tobě přišel, opravdu si myslíš, že byti kdokoli dal za pravdu proti mně, vrchnímu vrátnému? Snad tedy uznáváš, že tvé nadějejsou nesmyslné. Víš, dokud jsi byl ještě v uniformě, to jsi opravdu vypadal, že stojíš ještětrochu za povšimnutí, ale v tomhle obleku, který je možný opravdu jenom v Evropě! -“ apotahoval na nejrůznějších místech za oblek, který byl sice před pěti měsíci ještě skoro nový,ale teď ovšem byl obnošený, pomačkaný a především plný skvrn, což bylo způsobeno