AMERIKA Franz Kafka

Karlem prožít obrat k lepšímu, který v jeho záležitosti nadcházel díky laskavosti vrchníkuchařky.)Někdo pootevřel dveře, aniž se ukázal, a hned je zase zavřel. Platilo to zřejmě Giacomovi,neboť ten předstoupil a řekl: „Rossmanne, mám ti něco vyřídit.“„Hned,“ řekla vrchní kuchařka a vsunula Karlovi, který ji poslouchal se sklopenou hlavou,vizitku do kapsy, „tvé peníze si zatím ponechám, víš, že mi je můžeš svěřit. Dnes zůstaňdoma a promysli si svou záležitost, zítra - dnes nemám čas, také jsem se tu už příliš dlouhozdržela - přijdu k Brennerovi a podíváme se, co můžeme pro tebe dál udělat. Neopustím tě,to ti rozhodně říkám už dnes. Nemusíš si dělat starosti se svou budoucností, spíš se zamyslinad tím, co se právě stalo.“ Poté mu zlehka poklepala na rameno a šla k vrchnímu číšníkovi.Karel zdvihl hlavu a díval se za tou velkou statnou ženou, jež se od něho nenuceně aklidným krokem vzdalovala.„Copak nemáš vůbec radost,“ řekla Tereza, jež zůstala u něho, „že všechno tak dobředopadlo?“„Ale ano,“ řekl Karel a usmál se na ni, nevěděl však, proč by se měl radovat z toho, že hoodtud posílají pryč jako nějakého zloděje. V Tereziných očích zářila nejčistší radost, jako by jíbylo docela lhostejné, zda Karel něco spáchal či ne, zda ho posuzují správně či ne, jen kdyžho nechají uniknout, s ostudou nebo se ctí. A tak se chovala právě Tereza, která přece bylave svých vlastních záležitostech tak úzkostlivá a celé týdny v myšlenkách obracela azkoumala každé slůvko vrchní kuchařky, jež neznělo docela jednoznačně. Úmyslně sezeptal: „Mohla bys mi hned sbalit a poslat kufr?“ Proti své vůli zavrtěl údivem hlavou, jakrychle Tereza pochopila tu otázku, a protože byla přesvědčena, že v kufru jsou věci, jež jetřeba přede všemi lidmi skrývat, ani se na Karla nepodívala, ani mu nepodala ruku, nýbrž jenzašeptala: „Ovšem, Karle, hned ti sbalím kufr.“ A už byla pryč.Teď se však Giacomo už neudržel, a rozčilen dlouhým čekáním, hlasitě vykřikl: „Rossmanne,ten člověk se válí dole na chodbě a nechce se nechat odtud odvést. Chtěli ho zavézt donemocnice, ale on se brání a tvrdí, že bys nikdy nedovolil, aby přišel do nemocnice. Mají prývzít auto a poslat ho domů, ty že to auto zaplatíš. Chceš?“„Ten člověk má k tobě důvěru,“ řekl vrchní číšník. Karel pokrčil rameny a odpočítalGiacomovi do ruky peníze. „Víc nemám,“ řekl pak.„Mám se tě také zeptat, zda chceš jet s ním,“ zeptal se ještě Giacomo a cinkal přitom penězi.„Nepojede s ním,“ řekla vrchní kuchařka.„Tak tedy, Rossmanne,“ řekl vrchní číšník rychle a ani nečekal, až bude Giacomo venku, „jsiokamžitě propuštěn.“Vrchní vrátný několikrát přikývl, jako by to byla jeho vlastní slova, jež vrchní číšník jenopakuje.„Důvody tvého propuštění nemohu ani nahlas říci, neboť jinak bych tě musil dát zavřít.“