AMERIKA Franz Kafka

prorostlé masem, vzala z přihrádky bochník chleba, zvedla zespodu tři láhve piva, dalavšechno do lehkého slaměného košíčku a podala to Karlovi. Mezitím Karlovi vysvětlovala, žeho sem zavedla proto, že potraviny venku na bufetu, třebaže jdou rychle na odbyt, nejsou užnikdy tak čerstvé v tom kouři a v té spoustě výparů. Že však pro ty lidi venku je všechnodobré až dost. Karel teď neříkal už vůbec nic, neboť nevěděl, čím si zasloužil, že ho takvyznamenává. Myslil na své kamarády, kteří by se možná nedostali až do této spižírny, ikdyž se tak vyznají v Americe, a kteří by se musili spokojit se zkaženými potravinami zbufetu. Ze sálu sem nebylo slyšet ani hlásku, zdi byly zřejmě velmi silné, aby tyto sklepnímístnosti byly stále dostatečně chladné. Karel už chvíli držel v ruce slaměný košík,nepomýšlel však na placení a ani se nepohnul. Jenom když paní chtěla ještě dodatečněvložit do koše láhev podobnou těm, které stály venku na stole, poděkoval a zachvěl se.„Máte před sebou dalekou cestu?" zeptala se paní.„Až do Butterfordu,“ odpověděl Karel.„To je ještě velmi daleko,“ řekla paní.„Ještě celý den cesty,“ řekl Karel.„Ne dál?“ zeptala se paní.„To ne,“ řekl Karel.Paní urovnávala nějaké věci na stolech; vešel číšník, rozhlížel se, jako by něco hledal, panípotom ukázala na velkou mísu plnou sardinek, trochu posypaných petrželkou, a číšník tutomísu odnesl ve vysoko zdvižených rukou.„Proč vlastně chcete přenocovat venku?“ zeptala se paní. „Máme tady dost místa. Vyspětese u nás v hotelu.“To znělo velmi lákavě, zvláště když Karel tak špatně spal minulou noc.„Mám venku zavazadlo,“ řekl váhavě a trochu ješitně.„Tak si je sem přineste,“ řekla paní, „to není na překážku.“„A co moji kamarádi!“ řekl Karel a hned si povšiml, že ti ovšem na překážku jsou.„Ti tady mohou také přenocovat, to se rozumí,“ řekla paní. „Jen pojďte! Nenechte se takprosit.“„Moji kamarádi jsou jinak hodní lidé,“ řekl Karel, „ale nejsou čistotní.“„Vy jste neviděl tu špínu v sále?“ zeptala se paní a ušklíbla se. „K nám může opravdu přijít inejhorší člověk. Dám tedy hned připravit tři postele. Ovšem jen v podkroví, neboť hotel jeplně obsazen, já jsem se také odstěhovala do podkroví, ale jistě je to lepší než venku.“„Nemohu přivést své kamarády,“ řekl Karel. Představil si, jaký povyk by ti dva ztropili nachodbách tohoto pěkného hotelu; Robinson by všechno znečistil a Delamarche bynepochybně obtěžoval i tuto paní.„Nevím, proč byste nemohl,“ řekla paní, „ale nechcete-li jinak, nechte tedy kamarády venku apřijďte k nám sám.“