AMERIKA Franz Kafka

odporovat, jako by ji tím pan Green napadal. Pan Green však na tom nepřestal; aniž vzhlédlod jidla, vyslovil občas politování, že Karel má tak nápadně malou chuť. Pan Pollunder hájilKarlovu chuť k jídlu, ačkoli jako hostitel měl Karla také pobízet. A Karel byl opravdu taknesvůj z té tísně, kterou pociťoval po celou dobu večeře, že si proti svému lepšímupřesvědčení vyložil tento výrok pana Pollundera jako nevlídnost. A skutečně odpovídalo jehostavu, že chvílemi docela nevhodně jedl rychle a mnoho a potom zase unaveně položil nadlouhou dobu vidličku a nůž a byl nejnehybnější člověk v celé společnosti, takže si sluha,který nosil jídlo, často s ním nevěděl rady.„Však zítra povím panu senátorovi, jak jste zarmoutil slečnu Kláru, že jste nejedl,“ řekl panGreen a naznačil žertovný smysl svých slov jen tím, jak zacházel s příborem.„Jen se podívejte na to děvče, jak je smutné,“ pokračoval a vzal Kláru za bradu. Strpěla to azavřela oči.„Ty maličká,“ zvolal, opřel se v křesle, a brunátný v tváři, hlasitě se zasmál jako dobřenasycený člověk. Karel se marně snažil pochopit chování pana Pollundera. Pan Pollunderseděl nad svým talířem a díval se do něho, jako by se tam dělo něco opravdu důležitého.Nepřitáhl si Karlovu židli blíž k sobě, a když už promluvil, mluvil ke všem, ale Karlovi nemělco říci. Zato strpěl, aby se Green, ten prohnaný newyorkský starý mládenec, se zřejmýmúmyslem dotýkal Kláry, aby urážel Karla, Pollunderova hosta, anebo s ním aspoň zacházeljako s děckem, a aby se odhodlával a chystal provést ještě docela jiné věci.Když večeře skončila - Green, jenž postihl celkovou náladu, byl první, kdo povstal a jaksizvedl všechny s sebou -, šel Karel sám stranou k jednomu z velkých oken, rozdělenýchúzkými bílými lištami, jež vedla na terasu, a když přistoupil blíž, povšiml si, že to vlastně jsoudveře. Kam se poděla nechuť, kterou pan Pollunder a jeho dcera zpočátku pociťovali keGreenovi a která se Karlovi tehdy zdála nepochopitelná? Teď oba stojí s Greenem a přikyvujímu. Sálem se šířil kouř z doutníku pana Greena, který mu Pollunder dal a který byl jedenz těch tlustých doutníků, o nichž otec občas doma vyprávěl jako o nějaké skutečnosti, kterouvšak pravděpodobně nikdy na vlastní oči neviděl, a ten kouř zanášel Greenův vliv také dokoutů a výklenků, kam sám nikdy nevkročí. I když Karel stál co nejdál, přece cítil, jak ho kouřlechtá v nose, a chování pana Greena, po němž se ze svého místa jen jednou rychle ohlédl,zdálo se mu hanebné. Teď už ani nepovažoval za vyloučeno, že strýc jen proto nechtěl takdlouho svolit k této návštěvě, poněvadž znal slabý charakter pana Pollundera a pokládal tedyza možné, i když to přesně nepředvídal, že by se při této návštěvě někdo mohl Karladotknout. Ani ta americká dívka se Karlovi nelíbila, ač si ji rozhodně nepředstavoval o mochezčí. Od té doby, co s ní pan Green žertoval, byl dokonce překvapen, jak krásná dokáže býtjejí tvář a zejména jak jí září nezkrotně planoucí oči. Ještě nikdy neviděl sukni, která by takpevně obepínala tělo jako ta její, malé záhyby na žlutavé, jemné a pevné látce naznačovaly,jak pevně látka přiléhá. A přece na ní Karlovi vůbec nezáleželo a byl by se rád zřekl návštěvy