„To je tak těžké dostat tam místo,“ řekl Karel spíš pro sebe.„Ach, copak si myslíte,“ řekl student, „je lehčí stát se zde okresním soudcem než vrátným uMontlyho.“Karel mlčel. Tento student, který je přece o tolik zkušenější než on a nenávidí Delamarche zdůvodů Karlovi ještě neznámých, který však jistě nepřeje Karlovi nic zlého, nemá pro Karlajediné slovo povzbuzení, aby Delamarche opustil. A přitom ani nezná nebezpečí, jež Karlovihrozí od policie a před nímž je poněkud chráněn jen u Delamarche.„Viděl jste přece večer tu demonstraci dole, že? Kdyby člověk neznal poměry, myslil by si, žeten kandidát, jmenuje se Lobter, má nějaké vyhlídky nebo aspoň přichází v úvahu, že ano?“„Nerozumím politice,“ řekl Karel.„To je chyba,“ řekl student. „Ale přesto máte oči a uši. Ten člověk má bezpochyby přátele anepřátele, to vám přece nemohlo ujít. A teď považte, ten člověk podle mého mínění nemánejmenší vyhlídky, že bude zvolen. Náhodou vím o něm všechno, bydlí tu nad námi někdo,kdo ho zná. Není to neschopný člověk a se zřetelem ke svým politickým názorům a svépolitické minulosti byl by zrovna on vhodným soudcem pro ten okres. Ale nikoho vůbecnenapadne, že by mohl být zvolen, propadne tak skvěle, jak se jen dá propadnout, vyhodí navolební kampaň svých pár dolarů, to bude všechno.“Karel a student na sebe chvilku hleděli mlčky. Student s úsměvem přikývl a tiskl si jednourukou unavené oči.„Nu, nepůjdete ještě spát?“ zeptal se potom. „Musím také zase studovat. Podívejte, kolikještě musím probrat.“ A rychle prolistoval polovinu knihy, aby Karlovi ukázal, kolik práce hoještě čeká.„Tak tedy dobrou noc,“ řekl Karel a uklonil se.„Přijďte někdy k nám,“ řekl student a už zase seděl u stolu, „ovšem jen tehdy, budete-li mítchuť. Najdete tu vždycky velkou společnost. Od devíti do desíti večer mám kdy i pro vás.“„Radíte mi tedy, abych zůstal u Delamarche?“ zeptal se Karel.„Rozhodně,“ řekl student a sklonil už hlavu nad knihy. Zdálo se, jako by to slovo aninevyslovil on; jako by je pronesl hlas hlubší než studentův, doznívalo ještě v Karlově sluchu.Šel pomalu k závěsu, pohlédl ještě jednou na studenta, který teď seděl, obklopen naprostoutemnotou, zcela nehnutě ve svém prudkém světle, a vklouzl do pokoje. Když vstoupil, všichnitři spáči svorně oddychovali. Hledal podle zdi pohovku, a když ji našel, klidně se na ni natáhl,jako by to bylo jeho obvyklé lůžko. Poněvadž mu student, který zná dobře Delamarche izdejší poměry a který je nadto vzdělaný člověk, radil, aby zde zůstal, neměl prozatímnámitek. Nemá tak vysoké cíle jako ten student. Kdoví, zda by se mu i doma podařilodokončit studium, a když se to zdálo sotva možné doma, nemůže nikdo žádat, aby to udělalzde, v cizí zemi. Jistě má však větší naději, že najde místo, kde by mohl něco dokázat a dojítuznání za své výkony, když zatím přijme místo sluhy u Delamarche a v tomto bezpečí počká
na příznivou příležitost. Zdá se přece, že v této ulici je hodně kanceláří prostředního inepatrného významu a snad tam v případě potřeby nebudou příliš vybíraví ve volběpersonálu. Vždyť by se rád stal obchodním sluhou, kdyby to bylo nutné, ale konec koncůnení vůbec vyloučeno, že by také mohl být přijat na pravou kancelářskou práci a jednousedět jako úředník u svého psacího stolu a dívat se chvilku bezstarostně z otevřeného oknajako onen úředník, kterého dnes ráno viděl, procházeje dvory. Když zavíral oči, napadla houklidňující myšlenka, že je přece mladý a že mu Delamarche přece jednou dá volnost; vždyťtato domácnost opravdu nevypadá na to, že je založena na věčné časy. Dostane-li všakKarel někdy takové místo v kanceláři, pak se nebude zabývat ničím jiným než svoukancelářskou prací a nebude tříštit své síly jako ten student. Bude-li to nutné, bude prokancelář pracovat i v noci, což budou z počátku beztoho požadovat při jeho nepatrnémpředběžném obchodním vzdělání. Bude myslit jen na zájmy podniku, kterému má sloužit, apodstoupí všechny práce, dokonce i takové, které by jiní úředníci odmítali jako nedůstojné. Vhlavě se mu rodila dobrá předsevzetí, jako by před pohovkou stál jeho budoucí šéf a četl muje z tváře.V takových myšlenkách Karel usnul a jen z prvního polospánku ho ještě vyrušil Bruneldinmohutný povzdech, neboť se převalovala na lůžku, zřejmě trápena těžkými sny.
- Page 1 and 2:
AMERIKAFranz KafkaELMER2002
- Page 3:
na postel, tam máte víc místa,
- Page 8 and 9:
Na štěstí se při této příle
- Page 10 and 11:
ylo třeba říci, a nedošel nejme
- Page 12 and 13:
Darebáctví, nic než darebáctví
- Page 14 and 15:
však potěšující jako nová zn
- Page 16 and 17:
Ostatní si však nyní uvědomili,
- Page 18 and 19:
„Zavolejte je okamžitě dovnitř
- Page 20 and 21:
to je nadsázka. A strýc se skute
- Page 22 and 23:
Čím lepší byla Karlova angličt
- Page 24 and 25:
„A všechno jsem si před třicet
- Page 26 and 27:
„To bylo také moje mínění,“
- Page 28 and 29:
VILA U NEW YORKU„Jsme na místě,
- Page 30 and 31:
polévky a vysvětloval napravo Kl
- Page 32 and 33:
v jejím pokoji, kdyby místo toho
- Page 34 and 35:
stát a nedával pozor, pocítil na
- Page 36 and 37:
Klára pořád tak táhla, že se v
- Page 38 and 39:
„To jsem si hned myslil,“ řekl
- Page 40 and 41:
odkázán na dobrotu svého strýce
- Page 42 and 43:
„Tak děkuji,“ řekl Karel, aby
- Page 44 and 45:
Mám nádherný klavír. Strýc mi
- Page 46 and 47:
„Nejvyšší čas,“ řekl Karel
- Page 48 and 49:
jej mám dostat o půlnoci, kdekoli
- Page 50 and 51:
Již první pohled do otevřeného
- Page 52 and 53:
Jak se tak díval, uvědomil si brz
- Page 54 and 55:
víc k Irovi, také ho poprosil, ab
- Page 56 and 57:
Robinsonovi však chutnala, často
- Page 58 and 59:
postranních stěn, nepřetržitě
- Page 60 and 61:
prorostlé masem, vzala z přihrád
- Page 62 and 63:
„Nejsem náladový,“ řekl Kare
- Page 64 and 65:
„Ale to přece není možné,“
- Page 66 and 67:
HOTEL OCCIDENTALV hotelu zavedli Ka
- Page 68 and 69:
Vyšli pak dveřmi proti vchodu na
- Page 70 and 71:
Karel přikývl. Tu si sedla tak t
- Page 72 and 73:
„Ano, některé věci dovedu,“
- Page 74 and 75:
svého liftboye, Karel přijímal t
- Page 76 and 77:
doprovázel, nemusila jako často p
- Page 78 and 79:
alespoň do jedné ze společných
- Page 80 and 81:
vypadající tak, že by podle jej
- Page 82 and 83:
PŘÍPAD ROBINSONVtom mu kdosi pokl
- Page 84 and 85:
přátele a ke všemu jim ještě d
- Page 86 and 87: výtahy právě stáli noví hosté
- Page 88 and 89: Karel se právě trochu uklidnil ta
- Page 90 and 91: jediný den, a jistě by potřebova
- Page 92 and 93: co provádí v noci. Dovedu si pře
- Page 94 and 95: a prohlédnout se. Co vrchní kucha
- Page 96 and 97: ale odejít sám nemohl, a on to by
- Page 98 and 99: Karlem prožít obrat k lepšímu,
- Page 100 and 101: nemohl dobře představit - před s
- Page 102 and 103: pozorují, co se děje v telefonní
- Page 104 and 105: nenápadným způsobem znemožnit,
- Page 106 and 107: ASYLByla to jistě odlehlá předm
- Page 108 and 109: „A přece půjdu,“ řekl Karel
- Page 110 and 111: „Ano,“ řekl Delamarche a s ruk
- Page 112 and 113: Sotva byl o dva skoky dál - že ho
- Page 114 and 115: „To jsou protivné ženské,“
- Page 116 and 117: vlastním bytě a stále ho někdo
- Page 118 and 119: „Ne,“ řekl Karel, „já urči
- Page 120 and 121: „Nahoru?“ Karel údivem lehce u
- Page 122 and 123: prodat, vzali jsme s sebou. Mohlo s
- Page 124 and 125: „Napřed tedy,“ řekl Robinson
- Page 126 and 127: Karel uhnul podél zábradlí stran
- Page 128 and 129: „Vidím dost,“ řekl Karel.„Z
- Page 130 and 131: hnát nahoru a dolů ulicí, kandid
- Page 132 and 133: oddychování tří spáčů, dalek
- Page 134 and 135: „Kdo vlastně jste?“ řekl muž
- Page 138 and 139: OKLAHOMSKÉ DIVADLO V PŘÍRODĚKar
- Page 140 and 141: „Pojď sem,“ zvolala Fanny. „
- Page 142 and 143: „Má s sebou také ženu a malé
- Page 144 and 145: slovo, přes to rychle přešel a p
- Page 146 and 147: otázkou. Jeho odpověď mu však m
- Page 148 and 149: jakou Karel ještě nikdy neviděl,
- Page 150 and 151: nemůže být jinak mezi cestujíc
- Page 152 and 153: nad hlavou krajkovými kalhotkami.
- Page 154 and 155: také po tváři a z vlasů mu sté
- Page 156 and 157: podnos a šťouchla jím Robinsona
- Page 158 and 159: IIBruneldin odjezdJednoho rána tla
- Page 160: „To je přece celá sklizeň,“