AMERIKA Franz Kafka

číšnici mezi sebe a Robinsona tím, že ji vyzval, aby spočítala útratu, a ona se mohla ubránitdotěrnostem těch dvou jenom tak, že jednomu nebo druhému položila dlaň celou plochou naobličej a odstrčila ho. Zatím Karel, rozpálený námahou, shromaždoval pod stolem v jednéruce peníze, které druhou rukou přehraboval v tajné kapse a po kousku vyndával. Konečněse domníval, ačkoli ještě neznal pořádně americké peníze, že má alespoň podle počtu mincídostatečnou částku, a položil ji na stůl. Cinkot peněz rázem učinil konec žertům. Ke Karlovězlosti a k úžasu všech se ukázalo, že tu leží skoro celý dolar. Nikdo se sice neptal, pročKarel už dřív nic neřekl o penězích, které by byly stačily na pohodlnou cestu vlakem doButterfordu, ale Karel byl přesto ve velkých rozpacích. Když bylo jídlo zaplaceno, Karelpeníze pomalu zase shrábl, Delamarche mu vzal z ruky ještě jednu minci, kterou potřebovaljako spropitné, objal číšnici, přitiskl ji k sobě a z druhé strany jí podal peníz.Karel jim byl vděčný, že se, když zas pokračovali v cestě, o penězích už nezmínili, a chvilkupomýšlel dokonce na to, že se jim přizná k celému svému majetku, ale upustil od toho,poněvadž se nenaskytla vhodná příležitost. K večeru se dostali do spíše venkovského,úrodného kraje. Kolem dokola bylo vidět velké lány polí, jež se svou časnou zelení prostíralypo mírných kopcích, bohatá venkovská sídla lemovala silnici a po celé hodiny šli rnezipozlaceným mřížovím zahrad, několikrát přešli stále touž zvolna plynoucí řeku a mnohokrátslyšeli, jak nad nimi duní vlaky na vznosných viaduktech.Slunce právě zapadalo za rovným okrajem dalekých lesů, když se vrhli do trávy navyvýšenině uprostřed skupinky stromů, aby si odpočali po té námaze. Delamarche aRobinson tady leželi a protahovali se ze všech sil. Karel seděl zpříma a díval se na silnici,položenou několik metrů níže, po které se bez přestání, neméně než ve dne, míhala auta,jako by je někdo přesně odpočítaná vysílal odněkud z dálky a někdo jiný je v témže počtu vjiné dálce očekával. Po celý den, od nejčasnějšího rána, Karel neviděl, že by jedno autozastavilo, že by vystoupil některý cestující.Robinson navrhl, aby zde strávili noc. Jsou přece všichni dost unaveni a mohou potomvyrazit o to časněji a konečně sotva se jim podaří najít lacinější a příhodnější nocleh, než seúplně setmí. Delamarche souhlasil a jenom Karel se domníval, že je jeho povinnostípoznamenat, že má dost peněz, aby za všechny zaplatil nocleh třeba i v hotelu. Delamarcheřekl, že budou peníze ještě potřebovat, ať jen si je dobře schová. Delamarche ani trochuneskrýval, že už počítají s Karlovými penězi. Když jeho první návrh byl přijat, prohlásilRobinson dál, že se teď ale musí před spaním pořádně najíst, aby se posilnili na zítřek, a žeby jeden měl dojít všem pro jídlo do hotelu, jehož jméno „Hotel Occidental“ zářilo docelablizoučko u silnice. Jako nejmladší, a protože se stejně nikdo nehlásil, Karel se bez váhánínabídl, že to obstará, a když si poručili slaninu, chléb a pivo, šel do hotelu.Nablízku bylo jistě velké město, neboť hned v prvním sále hotelu, do něhož Karel vstoupil,byla spousta hlučících lidí a u bufetu, který se táhl podél celé přední stěny a kolem dvou