AMERIKA Franz Kafka

nepatrné oprávnění se přihlásit, neboť chtěl být přece inženýrem. Když ale hoši viděli, že seKarel hlásí, záviděli mu a přihlásili se také všichni; všichni se hlásili. Personální šéf senapřímil a řekl hochům: „Vy jste inženýři?“ Tu všichni pomalu spustili ruce, ale Karel setrvalpři svém prvním hlášení. Personální šéf se na něho sice podíval, jako by mu nevěřil, neboťse mu zdálo, že Karel je příliš nuzně oblečen a také příliš mladý, aby mohl být inženýrem, alepřesto už nic neřekl. Karel si to vysvětlil nejspíš snad vděčností za to, že mu přivedluchazeče. Ukázal pouze na kancelář, jako by ho vybízel vstoupit, Karel tam namířil apersonální šéf se zatím obrátil k ostatním.V kanceláři pro inženýry seděli dva pánové po obou stranách pravoúhlého pultu aporovnávali dva velké seznamy, jež ležely před nimi. Jeden předčítal, druhý zatrhával vesvém seznamu přečtená jména. Když k nim Karel s pozdravem přistoupil, odložili ihnedseznamy, vzali si jiné velké knihy a otevřeli je.Jeden z nich, zřejmě jen písař, řekl: „Vaše doklady, prosím.“„Nemám je bohužel u sebe,“ řekl Karel.„Nemá je u sebe,“ řekl písař druhému pánovi a zapsal hned odpověď do knihy.„Vy jste inženýr?“ zeptal se pak ten druhý, který patrně byl vedoucí kanceláře.„Nejsem jím dosud,“ řekl Karel rychle, „ale“ –„Dost,“ řekl pán ještě mnohem rychleji, „pak k nám nepatříte. Všimněte si nápisu, prosím.“Karel zaťal zuby, pán to jistě zpozoroval, neboť řekl: „Není důvod, abyste byl neklidný.Každého můžeme potřebovat.“ A pokynul jednomu ze sluhů, kteří přecházeli nečinně mezibariérami. „Doveďte tohoto pána do kanceláře pro lidi s technickými znalostmi.“Sluha vzal rozkaz doslovně a vzal Karla za ruku. Prošli mezi četnými stánky, v jednom vidělKarel už jednoho z hochů; ten byl již přijat a tiskl tam pánům ruku a děkoval jim. Jak Karelpředvídal, byl postup v kanceláři, do níž ho teď sluha dovedl, podobný jako v první kanceláři.Jenže ho odtud poslali do kanceláře pro bývalé středoškoláky, když uslyšeli, že má středníškolu. Když tam však Karel řekl, že chodil do střední školy v Evropě, prohlásili, že ani k nimnepatří, a dali ho zavést do kanceláře pro evropské středoškoláky. Byla to budka na vnějšímokraji, nejen menší, ale i nižší než všechny ostatní. Sluha, který ho sem přivedl, zuřil, že homusí tak dlouho vodit a že byli tak často odmítnuti, což podle jeho názoru zavinil pouzeKarel. Nečekal už na otázky a ihned odběhl. Tato kancelář byla také asi poslední útočiště.Když Karel spatřil vedoucího kanceláře, skoro se ulekl, jak byl podobný jednomu profesorovi,který asi ještě doposud učí doma na reálce. Jak se hned ukázalo, záležela ovšem tatopodobnost jen v jednotlivostech; Karel však ještě drahnou chvíli žasl nad brýlemi na širokémnose, nad plavým, okázale pěstěným plnovousem, nad mírně ohnutými zády a nad silnýmhlasem, který se vždy nečekaně ozval. Naštěstí ani nemusil dávat zvlášť pozor, neboť tadyto bylo jednodušší než v ostatních kancelářích. Také zde si zapsali, že mu chybějí doklady, avedoucí kanceláře to nazval nepochopitelnou nedbalostí, ale písař, který tady měl hlavní