AMERIKA Franz Kafka

také po tváři a z vlasů mu stékala voda - zvolal: „Tak tedy laskavě začněte hledat!“ – „Tady!“poručil nejdřív Karlovi a „Tam!“ přikázal pak Robinsonovi. Karel opravdu hledal a znovuprohlížel také ještě ta místa, kam byl už poslán Robinson, ale nenašel voňavku, stejně jako jinenašel Robinson, který ani tolik nehledal, ale tím horlivěji po očku pokukoval poDelamarchovi, neboť Delamarche přecházel dupaje sem a tam po celém pokoji a jistě by bylnejraději Karla i Robinsona spráskal.„Delamarchi?“ zvolala Brunelda. „Pojď mě aspoň osušit! Ti dva voňavku stejně nenajdou ajenom všechno zpřeházejí. Ať hned přestanou hledat. Ale ihned! A ať všechno odloží! A nanic už nesáhnou! Chtěli by asi udělat z bytu chlívek. Popadni je za límec, Delamarchi, jestlinepřestanou! Ale vždyť oni stále ještě hledají, zrovna spadla krabice. Ať už ji nezvedají, aťnechají všechno ležet a ven s nimi z pokoje! Zastrč za nimi dveře a pojď ke mně. Ležímpřece už příliš dlouho ve vaně, nohy mám už docela studené.“„Hned, Bruneldo, hned!“ zvolal Delamarche a pospíšil s Karlem a s Robinsonem ke dveřím.Než je však pustil, přikázal jim, aby přinesli snídani a pokud možno od někoho vypůjčilidobrou voňavku pro Bruneldu.„Vy tu ale máte nepořádek a špínu,“ řekl Karel venku na chodbě, „jakmile se vrátíme sesnídaní, musíme se dát do uklízení.“„Jen kdybych nebyl tak churavý,“ řekl Robinson. „A tohle jednání!“ Robinsona se jistě dotklo,že Brunelda nedělá vůbec žádný rozdíl mezi ním, který ji přece obsluhuje už několik měsíců,a Karlem, který nastoupil teprve včera. Ale nic lepšího si nezasloužil a Karel řekl: „Musíš setrochu vzchopit.“ A aby zoufalého Robinsona trochu potěšil, dodal: „Vždyť ta práce bude jenjednou. Udělám ti za skříněmi lůžko, a až bude všechno trochu uklizeno, můžeš tam ležetcelý den, nebudeš se musit vůbec o nic starat a uzdravíš se co nevidět.“„Teď tedy sám uznáváš, jak to se mnou vypadá,“ řekl Robinson a odvrátil od Karla tvář, abybyl sám se sebou a se svým žalem.„Ale copak mě oni nechají chvilku klidně ležet?“„Chceš-li, promluvím o tom sám s Delamarchem a s Bruneldou.“„Copak má Brunelda nějaké ohledy?“ vykřikl Robinson a vyrazil pěstí dveře, k nimž právěpřišli, aniž na to Karla připravil.Vešli do kuchyně, kde ze sporáku, který zřejmě potřeboval opravit, přímo vystupovaly černémráčky kouře. Před dvířky sporáku klečela jedna z žen, které Karel viděl včera na chodbě,přikládala holýma rukama do kamen velké kusy uhlí a pořád se zkoumavě dívala do ohně.Vzdychala při tom, neboť pro tu starou ženu bylo klečení nepohodlné.„No ovšem, teď ještě ke všemu přišli tihle trapiči,“ řekla, když spatřila Robinsona, s námahouvstala, opírajíc se o uhlák, a zavřela dvířka sporáku, jejichž knoflík omotala zástěrou. „Teď večtyři hodiny odpoledne“ - Karel s úžasem pohlédl na kuchyňské hodiny – „musíte ještěsnídat? Bando! - Sedněte si,“ řekla potom, „a počkejte, až budu mít na vás kdy.“