AMERIKA Franz Kafka

doprovázel, nemusila jako často předtím čekat, až ji příliš zaměstnaní obchodnícivyslechnou. Karel přistoupil k pultu a klepal na něj prsty tak dlouho, až to pomohlo, volal přeshradbu lidí svou stále ještě poněkud příliš spisovnou angličtinou, kterou bylo možno lehcepoznat mezi stovkami hlasů, bez váhání šel za lidmi, i když se třeba povzneseně uchýlili dohloubi sebedelších obchodních místností. Nedělal to z drzosti a uznával jiná stanoviska, alecítil se jist ve svém postavení, které mu dávalo určitá práva. Hotel Occidental byl zákazník,kterého bylo třeba brát vážně, a Tereza konec konců přes své obchodní zkušenosti pomocpotřebovala.„Vy byste měl stále chodit se mnou,“ říkala někdy se šťastným úsměvem, když se vraceli zpochůzky, kterou zvlášť dobře vyřídili.Za toho půldruhého měsíce, co strávil v Ramsu, byl Karel jen třikrát delší čas, více nežněkolik hodin, v Terezině pokojíku. Byl ovšem menší než kterýkoli z pokojů vrchní kuchařky,stálo v něm několik málo kusů nábytku, jaksi nakupených jen kolem okna, ale po svýchzkušenostech ze společné ložnice dovedl už Karel ocenit vlastní, poměrně klidný pokoj, atřebaže to výslovně neřekl, přece si Tereza povšimla, jak se mu její pokoj líbí. Neměla předním tajnosti, po její návštěvě tehdy onoho prvního večera nebylo by také dost dobře možné,aby mu ještě něco zatajovala. Byla nemanželské dítě, její otec byl polírem na stavbě a matkus dítětem nechal za sebou přijet z Pomořan; ale jako by tím byl splnil svou povinnost nebojako by byl očekával jiné lidi než upracovanou ženu a slabé děcko, které přivítal napřístavišti, odstěhoval se brzy po jejich příjezdu bez dlouhého vysvětlování do Kanady aopuštěná žena a dítě nedostaly od něho ani dopis, ani žádnou jinou zprávu, což nebylo anitak překvapující, neboť zmizely beze stopy v přelidněných příbytcích newyorské východníčtvrti.Jednou Tereza vyprávěla - Karel stál vedle ní u okna a díval se na ulici - o smrti své matky.Jak jednoho zimního večera matka a ona - bylo jí tehdy asi pět let - každá se svým uzlíčkemspěchaly ulicemi, aby si našly nocleh. Jak ji matka nejdříve vedla za ruku - byla sněhovábouře a nebylo lehké dostat se kupředu -, až jí ruka ochabla, a matka Terezu pustila, aniž seza ní ohlédla, a jak se pak Tereza sama musila s námahou držet matčiných sukní. Terezačasto klopýtala, ba i upadla, ale matka byla jako beze smyslů a nezastavila se. A ty sněhovébouře v těch dlouhých, rovných newyorských ulicích! Karel ještě neprožil zimu v New Yorku.Když jdeš proti větru a ten se točí v kruhu, nemůžeš otevřít oči ani na okamžik, vítr tineustále šlehá do obličeje sníh, běžíš, ale nedostaneš se dál, je to zoufalé. Dítě je při tomovšem proti dospělým ve výhodě, podběhne vítr a ještě se ze všeho zaraduje. Tak aniTereza tehdy matku plně nechápala - vždyť byla ještě tak malá - a byla teď přesvědčena, žematka nemusila zahynout tak žalostnou smrtí, kdyby se k ní Tereza toho večera chovalarozumněji. Matka byla tehdy už dva dny bez práce, neměly už ani vindru, strávily den podširým nebem bez jediného sousta a v uzlíčku vláčely s sebou jen nepotřebné hadry, které se