AMERIKA Franz Kafka

„Tak děkuji,“ řekl Karel, aby se nezdržoval, a vzal si čepici. Nasadil si ji a napřed se zasmál,protože mu padla jako ulitá, potom ji zase vzal do ruky a prohlížel si ji, ale nemohl najítzvláštnost, kterou na ní hledal; byla to úplně nová čepice. „Padne mi tak dobře!“ řekl.„Tak tedy padne!“ zvolal pan Green a uhodil do stolu.Karel šel už ke dveřím, aby zavolal sluhu, když vtom povstal pan Green, protáhl se pobohaté večeři a vydatném odpočinku, poklepal si na prsa a řekl tónem, v němž bylo něcomezi radou a rozkazem: „Než odejdete, musíte se rozloučit se slečnou Klárou.“„To musíte,“ řekl pan Pollunder a rovněž povstal. Na hlase mu bylo znát, že mu ta slovanejdou od srdce, malátně svěsil ruke ke švům kalhot a stále si rozpínal a zapínal kabát, kterýbyl podle poslední módy a zcela krátký a sotva sahal k bokům, což dobře nesluší tak tlustýmlidem, jako byl pan Pollunder. Jak tak stál vedle pana Greena, bylo ostatně zřejmé, že to upana Pollundera není žádná zdravá tloušťka; mohutná záda byla poněkud shrbená, břicho sezdálo měkké a ochablé, opravdové břemeno, a obličej bledý a ztrápený. Naproti tomu tu bylpan Green, snad ještě trochu tlustší než pan Pollunder, ale byla to tloušťka rovnoměrná apevná, nohy byly po vojensku sraženy, hlavu měl vzpřímenou a pokyvoval jí; vypadal jakovelký borec, jako cvičitel.„Jděte tedy napřed k slečně Kláře,“ pokračoval pan Green. „To vám jistě způsobí potěšení ataké se to velmi dobře hodí do mého časového rozvrhu. Než odtud odejdete, musím vámtotiž povědět něco opravdu zajímavého, co asi také může být rozhodující pro váš návrat.Jenže jsem bohužel vázán vyššírn příkazem, abych vám před půlnocí nic neprozradil.Dovedete si jistě představit, že toho sám lituji, neboť to ruší můj noční odpočinek, ale řídímse příkazem. Teď je čtvrt na dvanáct, tak tedy mohu ještě dojednat své záležitosti s panemPollunderem, při čemž by vaše přítomnost jen rušila, a vy můžete strávit příjemné chvilky seslečnou Klárou. Přesně ve dvanáct sem přijďte a dovíte se, čeho třeba.“Mohl snad Karel odmítnout tuto žádost, která skutečně na něm vyžadovala jen minimumzdvořilosti a vděčnosti k panu Pollunderovi, a kterou nadto vyslovil člověk jinak nezúčastněnýa hrubý, zatímco pan Pollunder, jehož se to týkalo, se slovy i pohledy držel co nejvícezpátky? A jakou zajímavou věc se smí dovědět až po půlnoci? Jestliže neurychlí jeho návratdomů aspoň o ty tři čtvrti hodiny, o něž jej teď oddaluje, pak ho zvlášť nezajímá. Alepochyboval hlavně o tom, zda vůbec může jít ke Kláře, když je přece jeho nepřítelkyní.Kdyby měl aspoň u sebe dláto, které mu strýc dal jako těžítko na dopisy! Vždyť Klářin pokojje možná hodně nebezpečné doupě. Ale je přece zhola nemožné, aby tu o Kláře vůbec něcořekl, protože je to Pollunderova dcera, a jak se právě dověděl, dokonce Mackova nevěsta.Měla se k němu chovat jen trochu jinak, a byl by se jí otevřeně obdivoval, že má vztah ktakovým lidem. Uvažoval ještě o tom všem, ale vtom poznal, že tu nikdo nestojí o jehoúvahy, neboť Green otevřel dveře a řekl sluhovi, který seskočil s podstavce: „Doveďte tohomladého muže k slečně Kláře.“