AMERIKA Franz Kafka

prosím teď o klid.“ Jen to dopověděl, nabral mocně dech, sfoukl Karlovu svíčku a zvrátil sedo polštářů.„Tohle nebezpečí je tedy zatím zažehnáno,“ řekl si Karel a vrátil se ke stolu. Není-li jejichospalost pouze přetvářka, pak je všechno v pořádku. Je jenom nepříjemné, že jeden je Ir.Karel už přesně nevěděl, ve které knize kdysi doma četl, že se člověk má mít v Americe předIry na pozoru. Dokud bydlel u strýce, měl ovšem nejlepší příležitost vypátrat, proč jsou Irovénebezpeční, ale docela tuto možnost zanedbal, protože si myslil, že má navždy vystaráno.Chtěl si tedy aspoň toho Ira lépe prohlédnout při svíčce, kterou znova zapálil, a přitomshledal, že právě on vypadá snesitelněji než Francouz. Měl dokonce ještě trochu zaoblenétváře a usmíval se ve spánku docela přívětivě, pokud to mohl Karel zpovzdáli zjistit, kdyžsi stoupl na špičky.Přesto byl Karel pevně rozhodnut, že nebude spát, a usedl na jedinou židli v pokoji, odložilzatím skládání věcí do kufru, protože na to přece má ještě celou noc, a listoval trochu v bibli,aniž co četl. Potom vzal do ruky fotografii rodičů, na které nevelký otec stál vzpřímen, kdežtomatka seděla před ním, poněkud zapadlá v křesle. Otec měl jednu ruku na zadním opěradlekřesla, druhou ruku, zaťatou v pěst, na ilustrované knize, jež ležela otevřena vedle něho nakřehkém ozdobném stolku. Měli ještě jinou fotografii, na ní je Karel se svými rodiči. Otec amatka tu na něho upřeně hledí, kdežto on se musil dívat přímo do přístroje, jak mu tofotograf nařídil. Tuto fotografii však s sebou na cestu nedostal.Tím důkladněji si prohlížel fotografii, kterou měl před sebou, a pokoušel se z různých stranzachytit otcův pohled. Ale i když měnil otcův výraz tím, jak fotografii svíčkou rozmanitěosvětloval, otec ne a ne oživnout, jeho vodorovné, mohutné kníry nevypadaly ani trochu jakove skutečnosti, nebyl to dobrý snímek. Matka byla lépe zachycena, ústa měla stažena, jakoby jí někdo ublížil a ona se nutila do úsměvu. Karlovi připadalo, že každému, kdo se naobrázek podívá, musí to být tak nápadné, že se mu v příštím okamžiku zase zdálo, jako byten dojem byl příliš silný a téměř protismyslný. Čím to, že snímek budí tak silné a nezvratnépřesvědčení, že zpodobený člověk skrývá jakýsi cit? A na chvilku se přestal dívat na snímeka zahleděl se jinam. Když se jeho pohled zas vrátil, povšiml si matčiny ruky, jež docela vpopředí visela z opěradla křesla a byla blizoučko, jen ji políbit. Pomyslil si, zda by snad přecejen nebylo dobře napsat rodičům, jak to také opravdu oba po něm žádali, otec naposledyvelmi přísně v Hamburku. Tenkrát, toho strašného večera, kdy mu matka u okna oznámila,že pojede do Ameriky, se ovšem neodvolatelně zapřísáhl, že nikdy nenapíše, ale coznamená taková přísaha nezkušeného chlapce tady v těch nových poměrech! Právě takdobře mohl tehdy přísahat, že se po dvou měsících, strávených v Americe, stane generálemamerické milice, a zatím ve skutečnosti je se dvěma lumpy v podkrovní komůrce v hostinci uNew Yorku a navíc musí uznat, že tady je na svém místě. A s úsměvem zkoumal tvářerodičů, jako by z nich mohl poznat, zda stále ještě touží, aby dostali od syna zprávu.