AMERIKA Franz Kafka

„A přece půjdu,“ řekl Karel a udělal několik kroků. Ale Delamarche už mu byl v patách astrkal ho násilím zpátky.„Povídám, že zůstaneš!“ křičel.„Tak mě přece nechte,“ řekl Karel a chystal se vybojovat si svobodu pěstmi, kdyby to bylonutné, ačkoli proti muži, jako byl Delamarche, měl nepatrné vyhlídky na úspěch. Ale stál tupřece strážník, byl tu řidič, skupiny dělníků šly tu a tam po ulici, jinak celkem klidné; což bylidé strpěli, aby se Delamarche na něm dopouštěl bezpráví? V jednom pokoji by s ním sámbýt nechtěl, ale tady? Delamarche teď klidně zaplatil řidiči, ten s mnohými poklonami shráblnezaslouženě velký obnos a z vděčnosti šel k Robinsonovi a mluvil s ním patrně o tom, jak tonejlíp udělat, aby ho dostali ven. Karel viděl, že si ho nikdo nevšímá, snad Delamarchesnese spíše nenápadný odchod; kdyby se to obešlo bez hádky, bylo by to ovšem nejlepší, atak Karel prostě vkročil do jízdní dráhy, aby se dostal co nejrychleji odtud. Děti se nahrnulykolem Delamarche, aby ho upozornily na Karlův útěk, nebylo však vůbec třeba, abyDelamarche zasáhl sám, neboť strážník napřáhl hůlku a řekl: „Stůj!“„Jak se jmenuješ?“ zeptal se, strčil si hůlku pod paži a pomalu vytahoval nějakou knihu.Karel si ho teď po prvé důkladněji prohlédl, byl to silný muž, ale měl už skoro úplně bílévlasy.„Karel Rossmann,“ řekl.„Rossmann,“ opakoval strážník, bezpochyby jen proto, že to byl rozšafný a důkladný člověk,ale Karlovi, který tu vlastně přišel po prvé do styku s americkými úřady, připadalo, ževyslovuje jisté podezření už tím, že opakuje jeho jméno. A opravdu to pro Karla asinevypadalo dobře, neboť i Robinson, který měl přece tolik vlastních starostí, živě prosil zvozu Delamarche němými posunky, aby Karlovi pomohl. Ale Delamarche ho odbyl, prudcezavrtěl hlavou a přihlížel nečinně, s rukama ve svých velikánských kapsách. Hoch na kamenivykládal jakési ženě, jež teprve teď vyšla ze vrat, celou záležitost od samého začátku. Dětistály v polokruhu za Karlem a vzhlížely tiše na strážníka.„Ukaž doklady,“ řekl strážník. Byla to asi jenom formální otázka, neboť nemá-li člověk kabát,nemá asi též u sebe žádné zvláštní doklady. Karel proto mlčel a chtěl raději podrobněodpovědět na další otázku, aby pokud možno zamluvil, že nemá doklady.Ale příští otázka zněla: „Ty tedy nemáš doklady?“ a Karel musil teď odpovědět: „U sebe ne.“„To je ale chyba,“ řekl strážník, rozhlížel se zamyšleně kolem a ťukal dvěma prsty na deskusvé knihy. „Máš vůbec nějaký příjem?“ zeptal se konečně strážník.„Byl jsem liftboy,“ řekl Karel.„Byl jsi liftboy, už tedy jím nejsi, a z čehopak teď žiješ?“„Teď si budu hledat jinou práci.“„To tě propustili zrovna teď?“„Ano, před hodinou.“