AMERIKA Franz Kafka

polévky a vysvětloval napravo Kláře, nalevo panu Pollunderovi, proč se tak diví a jak strýcnad Karlem bdí a že ho miluje příliš, aby se ta láska dala ještě nazvat láskou strýcovskou.„Nestačí mu, že se tady zbytečně plete, ještě se zároveň plete mezi mne a strýce,“ myslil siKarel a nemohl polknout ani hlt zlatožluté polévky. Ale potom zas nechtěl dát na sobě znát,jak je nesvůj, a začal polévku mlčky hltat. Večeře se protahovala a stávala se trýzní. Jen panGreen a nanejvýš ještě Klára se živě bavili a našli si chvílemi i příležitost, aby se krátcezasmáli. Pan Pollunder se vmísil do zábavy jen několikrát, a to když se pan Green rozhovořilo obchodech. Ale i v takových rozmluvách brzo ustal a pan Green ho musil za chvíli znovuvyrušit. Kladl ostatně důraz na to - a v té chvíli Karel vždy zbystřil pozornost, jako bypocitoval hrozící nebezpečí, a musil být Klárou upozorněn, že je u večeře a před ním stojípečeně -, že původně neměl v úmyslu vykonat tuto nečekanou návštěvu. Neboť i když je tenobchod, o němž se ještě bude mluvit, zvláště naléhavý, mohly se aspoň nejdůležitější bodyprojednat dnes ve městě a věci vedlejší odložit na zítřek nebo na pozdější dobu. A tak prýtaké byl skutečně u pana Pollundera ještě dlouho před zavřením obchodu, ale nezastihl ho,takže musil zatelefonovat domů, že se na noc nevrátí, a vyjet si sem.„Pak musím prosit za prominutí,“ řekl Karel hlasitě, než někdo mohl odpovědět, „neboť jsemtím vinen, že pan Pollunder dnes odešel dříve z obchodu, a je mi to velmi líto.“Pan Pollunder si zakryl téměř celý obličej ubrouskem, kdežto Klára se sice na Karlausmívala, ale nebyl to úsměv účastný, nýbrž úsměv, který ho měl nějak ovlivnit.„Nemusíte se vůbec omlouvat,“ řekl pan Green, jenž zrovna dělil ostrými řezy holoubě,„právě naopak, jsem přece rád, že mohu strávit večer v tak příjemné společnosti a nemusímvečeřet sám doma, kde mě obsluhuje má stará hospodyně, která je tak stará, že jí už jencesta ode dveří ke stolu dělá potíže, a já se mohu hezky dlouho rozložit v křesle, když ji chcina té její cestě pozorovat. Teprve nedávno jsem prosadil, že sluha nosí pokrmy až ke dveřímjídelny, ale cesta ode dveří ke stolu patří jí, pokud jí rozumím.“„Můj ty bože,“ zvolala Klára, „je to ale věrnost!“„Ba, ještě je věrnost na světě,“ řekl pan Green a dal sousto do úst, kde se jazyk jedinýmpohybem zmocnil pokrmu, jak si Karel náhodou všiml. Udělalo se mu málem nevolno apovstal. Pan Pollunder a Klára ho chytili téměř současně za ruce.„Musíte ještě posedět,“ řekla Klára. A když si zase sedl, pošeptala mu: „Brzo spolu zmizíme.Mějte strpení.“Pan Green se zatím klidně obíral jídlem, jako by se rozumělo samo sebou, že pan Pollundera Klára mají Karla uklidnit, když se mu z něho dělá nevolno.Večeře se protahovala hlavně proto, že se pan Green dlouze a důkladně obíral každýmchodem a byl vždy ochoten pustit se neúnavně do každého nového chodu; opravdu tovypadalo, že si chce pořádně odpočinout od své staré hospodyně. Tu a tam pochválil, jakslečna Klára dovede vést domácnost, což jí zřejmě lichotilo, kdežto Karel byl v pokušení