Zbornik Mednarodnega literarnega srečanja Vilenica 2004 - Ljudmila

Jan Balaban
Proměny
Doktor Satinský se rozhodl, že bude žít jinak. Doposud žil jako zvíře. Denně
pil a přejídal se bufetovou stravou. Pracoval v nemocnici jako přidavač u
zedníků. Styděl se za to a bál se předáka. Dříve působil ve výzkumném
ústavu mikrobiologickém. Byl takříkajíc otcem projektu dítěte ze zkumavky.
Možná že Bůh, ve kterého nevěřil, jej za to potrestal. Srazil ho na
kolena. Zapletl se s barmankou s výrazným sexuálním chováním a čokoládovou
náplní. Zničil si rodinu. Začal chlastat a usínat s hlavou na barových
stolcích. Vypadl z výzkumu a posléze i od barmanky.
Krabice s knihami, nějaké prádlo, oblek po otci, sto dvacet kilo živé
váhy a kabát tak těžký, že místo poutka používal řetízek od špuntu od
vany, a lopata u zedníků v nemocnici. Pořád tomu nemohl uvěřit. Zatvrdil
se a hledal jádro problému v kosmické filozofii. Přemýšlel o tom, co může
být a on o tom neví. Jakým způsobem existuje věc, která pro něj není,
poněvadž mu nevstoupila do vědomí. Chlastal a přemýšlel o tom, proč
vůbec něco do vědomí vstupuje, a když něco, proč ne všechno. Nedokázal
to odít do slov. Dlouho seděl na balkoně, opíral se čelem o zábradlí a mlčel,
pak řekl: Hm, a zase mlčel. Snažil se představit si to, co si nemůže představit,
protože to existuje mimo jeho představivost.
Chodil domů z práce v montérkách. Šel vždycky rovnou do sklepa, tam
se převlékl do svetru a do tepláků a vyjel výtahem nahoru do bytu, který
mu přenechala matka, když už tak dopadl. Jeho montérky existovaly ve
sklepě. Věděl o nich. Jeho žena a syn existovali u ženiných rodičů, ti byli
také v pořádku, taky o nich věděl, ale co v hlubinách kosmu nebo v mikrosvětě,
tam se pohybují entity, o kterých nemá tušení, to je nesnesitelné.
Pil jablečné víno v podřepu rovnou u ledničky, kterou zase jednou
kompletně vyžral. Neměl peníze a cítil nesnesitelnou trýzeň, že neví o
tom, co je. On přece není žádný agnostik jako Taťána. Taťána byla moc
hezká drzá holka s velkou pusou. Seznámil se s ní v hospodě. Řekla mu:
Co si nepamatuju, to neexistuje, a chtěla, aby s ní šel tancovat do klubu
Kobra. Nešel. To by si zrovna mohla s sebou vzít medvěda. Byl by méně
směšný než stodvacetikilový biolog ve svetru a v teplákách. Taťána měla
rychlé myšlení a na svém přesně ohraničeném ledě bruslila s virtuozitou
anglické krasobruslařky. Co je za mantinely, o to se nestarala. Jednou se
spolu vyspali, ale nebylo to dobré. Doktor Satinský smrděl potem, a tak
museli pít hodně vodky, a pak to byl spíš zápas dvou slepců. Nepřestali se
scházet, ale vícekrát to nezkoušeli. Doktor Satinský navíc nemohl pochopit,
že Taťáně vůbec nevadí, že neví o tom, o čem on vlastně neví také, bylo to
na zbláznění.
Odložil prázdnou láhev na podlahu a snědl poslední trojúhelníček
taveného sýra, který v ledničce zbyl. Byl opilý a nemohl si pomoci.
Přemýšlel o dítěti ve zkumavce. Přesným postupem spojili v laboratoři
vajíčko se spermií a počali člověka. Jablečné víno mu leptalo mozek. To
51