Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

Jedné noci na začátku prosince jsem ležel v posteli a poslouchal, jak
skučící vítr proniká malou škvírou v okně do mého pokoje. Nemohl jsem
spát; vstal jsem, natáhl si vybledlé džíny, tričko, tenisky a péřovou bundu
a vyšel do noci. Bylo pět minut po třetí hodině ranní.
Šel jsem bez cíle, zhluboka vdechoval vlhký mrazivý vzduch, díval se
na nebe plné hvězd a naslouchal, ozve-li se v tiché ulici nějaký zvuk. Ze
zimy jsem dostal hlad a zamířil jsem k čerpací benzínové stanici s
celonočním provozem, abych si koupil nějaké zákusky a něco k pití. S
rukama v kapsách jsem spěchal přes universitní městečko a kolem
spících domů, až jsem dorazil ke světlům čerpací stanice. Byla to jasná
světélkující oáza v setmělé divočině zavřených jídelen, obchodů a kin.
Obešel jsem roh správkárny patřící ke stanici a málem jsem upadl přes
muže sedícího ve stínu na židli, opřené o stěnu z červených dlaždic. Lekl
jsem se a couvnul. Měl na sobě červenou vlněnou čepici, šedé
manšestrové kalhoty, bílé ponožky a japonské sandály. Zdálo se, že mu
je v lehké větrovce docela dobře, ačkoli teploměr na zdi nad jeho hlavou
ukazoval 3 stupně Celsia.
Ani nepozvedl hlavu a silným, téměř muzikálním hlasem řekl: „Je mi
líto, že jsem vás polekal.“
„Nic se nestalo. Nemáte nějakou limonádu, strejdo?“
„Máme tu jen ovocné šťávy. A neříkej mi strejdo!“ Obrátil se ke mně a
napůl s úsměvem smekl čepici a odhalil lesklé bílé vlasy. Pak se zasmál.
Ten smích! Chvíli jsem na něho bezmocně zíral. Byl to muž z mého
snu! Bílé vlasy, jasný obličej bez vrásek, vysoký štíhlý padesáti či
šedesátiletý muž. Znovu se zasmál. Ve svém zmatku jsem nějak našel
cestu ke dveřím s tabulkou Kancelář a otevřel jsem je. Cítil jsem, že s
dveřmi kanceláře otevírám další dveře do jiné dimenze. Klesl jsem na
starou pohovku a čekal, co asi těmi dveřmi vtrhne do mého spořádaného
světa. S mou hrůzou se mísilo podivné okouzlení, které jsem ovšem
nechápal. Seděl jsem, lehce jsem oddechoval a snažil jsem se znovu
vrátit do normálního světa.
Rozhlížel jsem se po kanceláři. Tolik se lišila od sterilnosti a neladu
obvyklých čerpadlových stanic. Pohovku, na níž jsem seděl, pokrývala
vybledlá, avšak pestrá mexická přikrývka. Po mé levici, blízko vstupních
dveří, byly ve skřínce úhledně srovnány pomůcky pro motoristy: mapy,
~ 9 ~