Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

plnovous. Já jsem měl rychlé pohyby a rychle jsem mluvil; on dělal
všechno pomalu a pečlivě. Navzdory všem těmto rozdílům - nebo snad
právě kvůli ním - mi byl velice sympatický. Až do noci jsem mu
pomáhal s úklidem a povídali jsme si. I při řeči jsem se ze všech sil
snažil soustředit na dýchání tak, že jsem nakonec upustil talíř a klopýtl o
koberec.
„Josefe,“ zeptal jsem se, „opravdu tě Sokrates nutil do stomílových
běhů?“
Ne, Dane,“ smál se. „K mému temperamentu se atletické výkony
nehodí. Sok ti neřekl, že jsem mu léta dělal kuchaře a osobního
asistenta?“
„Ne, to mi nikdy neřekl. Ale jak to myslíš, že jsi mu dělal asistenta po
léta? Přece ti není víc než osmadvacet devětadvacet.“
Josef zářil: „Jsem o něco starší - je mi dvaapadesát.“
„To myslíš vážně?“
Přikývl. Takže na vší té disciplině opravdu něco musí být.
„Ale cos teď dělal když to nebylo tělesné cvičení? Jak vypadal tvůj
trénink?“
„Já jsem byl, Dane, strašně vzteklý a na sebe soustředěný mladík. Sok
mě naučil šťastně a s láskou se rozdávat tím, že kladl nesmírně přísné
požadavky na mé služby.“
„A nikde se člověk líp nenaučí sloužit než u benzínového čerpadla,“
řekl jsem.
Josef mi s úsměvem řekl: „On ale vždycky neobsluhoval benzínové
čerpadlo. Jeho život byl neobyčejně zvláštní a pestrý.“
„Vypravuj mi o něm!“ naléhal jsem.
Sokrates ti o své minulosti nic neřekl?“
„Ne, je rád tajuplný. Vždyť ani nevím, kde bydlí.“
„Tomu se nedivím. Myslím, že budu muset taky zachovat tajemství,
dokud nebude chtít, abys to věděl.“
Snažil jsem se skrýt své zklamání a zeptal jsem se: „Tys mu taky říkal
Sokrates? To by byla neuvěřitelná náhoda.“
„Ne, ale jeho nové jméno je stejně duchaplné jako jeho nový žák,“ řekl
s úsměvem.
„Říkal jsi, že na tebe měl přísné požadavky.“
~ 115 ~