Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

„Dane,“ pokračoval Sokrates, „jestli zůstaneš slepý ke svým
slabostem, nedokážeš je napravit - ani uplatnit všechny své schopnosti.
Je to stejné jako v gymnastice. Podívej se na sebe!“
Skoro jsem nemohl promluvit. Když se mi to podařilo, třásl se mi hlas
napětím, vztekem a sebelítostí: „Já - já se dívám. . .“ Nechtěl jsem se
takhle chovat před ní!
Sokrates vesele pokračoval: „Už jsem ti říkal, že nutkavá pozornost,
kterou věnuješ náladám a impulsům své mysli, je zásadní chyba. Jestliže
v tom budeš pokračovat, zůstaneš takový, jaký jsi - a já si nedovedu
představit nic horšího!“ Sokrates se tomu srdečně zasmál a Joy souhlasně
přikyvovala.
„Ten se ale umí naštvat, co?“ šklebila se na Sokrata. Seděl jsem velice
tiše a zatínal pěsti. Konečně se mi podařilo promluvit: „Ani jeden z vás
mi nepřipadá nijak zvlášť vtipný.“ Pečlivě jsem ovládal svůj hlas.
Sokrates se opřel v křesle a s chladnokrevnou krutostí řekl: „Máš zlost
a prabídně ji zakrýváš, osle.“ (Ne před Joy! říkal jsem si v duchu). „Tvá
zlost,“ pokračoval, „je důkazem tvých paličatých iluzí. Proč se bráníš,
když si ani nevěříš? Kdy už konečně dospěješ?“
„Poslyšte, vy starý blázne,“ zařval jsem, „já se cítím skvěle! Sem si
chodím jen pro kopance. A vidím, co jsem potřeboval vidět. Váš svět je
plný utrpení, můj ne. Jistě, jsem v depresi, ale jenom tady s vámi!“
Sokrates ani Joy nepromluvili. Jen pokyvovali hlavami a tvářili se
chápavě a soucitně. Do háje s jejich soucitem! „Vy si myslíte, že
všechno je jasné, prosté a báječné. Nerozumím ani jednomu z vás a ani
nevím, jestli vám chci rozumět.“
Jako slepý rozpaky, zmatkem a bolestí jsem se vypotácel ze dveří a
přísahal jsem si, že zapomenu na něj, zapomenu na ni a zapomenu, že
jsem kdy za noci plné hvězd vstoupil do této stanice.
Mé pobouření bylo předstírané, a já jsem to věděl. A co hůř, věděl
jsem, že oni vědí, že jsem to přepískl. Připadal jsem si ubohý a hloupý
jako malý kluk. Mohl jsem snést, že jsem se shodil před Sokratem, ale ne
před ní. A byl jsem si jist, že teď jsem ji navždycky ztratil.
Běžel jsem ulicemi a bylo mi jasné, že utíkám směrem od svého
domova. Skončil jsem v nějakém baru na Universitní třídě. Opil jsem se,
~ 56 ~