23.10.2020 Views

Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.

těsně, že jsem z něj cítil zvětralý alkohol a pot. „Nezbyly vám nějaký

drobný,“ zeptal se a díval se stranou.

„Je mi líto, ale nezbyly,“ řekl jsem, ale žádnou lítost jsem necítil.

Pokračoval jsem v chůzi a říkal jsem si: „Najdi si práci.“ Pak mě

přepadly neurčité výčitky: odmítl jsem žebráka bez vindry. Pak se

dostavily rozhněvané myšlenky: „Nemá takhle přepadat lidi.“

Došel jsem asi o půl bloku dál, než jsem si uvědomil celý ten mentální

hluk, na který jsem se naladil, a napětí, které vyvolala to jen proto, že mě

nějaký chlápek požádal o peníze a já ho odmítl. V tu chvíli jsem to pustil

z hlavy. Cítil jsem se lehčí, zhluboka jsem se nadechl, setřepal ze sebe

napětí a obrátil svou pozornost na krásný den.

Ten večer jsem v čerpací stanici Sokratovi oznámil: „Letím do L. A.,

Soku, na pár dní navštívit rodiče. Koupím si tam motocykl. A zrovna

jsem se dnes odpoledne dověděl, že mě a Sida posílá Asociace do

Ljubljaně v Jugoslávii, abychom se podívali na Mistrovství světa v

gymnastice. Myslí si, že jsme potencionální olympionici a chtějí,

abychom se trochu otrkali. Co tomu říkáte?“

Překvapilo mě, že Sokrates se zamračil a řekl: „Co bude, bude.“

Rozhodl jsem se, že to budu ignorovat a namířil jsem si to ke dveřím.

„Tak zatím nashle, Soku. Sejdeme se za nějaký týden.“

„Já se s tebou sejdu za pár hodin. Přijď, za mnou v poledne k

Ludwigově fontáně.“

„Dobrá,“ odpověděl jsem a přemýšlel, co má zas za lubem. Pak jsem

mu dal dobrou noc.

Spal jsem šest hodin a pak jsem běžel k fontáně před budovou

Studentské unie. Dostala jméno podle psa, který k ní často chodil. Bylo

tam několik jiných psů, kteří pobíhali a ráchali se ve vodě aby se v

srpnovém vedru ochladili; pár malých dětí se brodilo v mělké vodě.

Když slavný berkeleyský zvon Campanila začal zvonit, uviděl jsem u

svých nohou Sokratův stín.

Byl jsem pořád ještě trochu rozespalý.

„Projdeme se,“ řekl. Šli jsme přes universitní městečko, podél

Sproulovy dvorany, za budovou optometrické školy a za Cowelovou

nemocnicí, vzhůru za fotbalový stadion do kopců nad Jahodový kaňon.

Konečně promluvil.

~ 85 ~

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!