Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

„Každý večer společně půl hodiny sedíme. Už se začínám víc uvolňovat
a trochu kontrolovat své myšlenky. Nevšiml jste si, že jsem klidnější?
A vy, Soku, meditaci cvičíte? Jestli ne, můžu vám ukázat, co jsem se
nau...“
Dveře koupelny se rozlétly a s výkřikem, při němž stydla krev, se na
mne řítil Sokrates a nad hlavou třímal lesknoucí se samurajský meč! Než
jsem se stačil pohnout, zasvištěl meč kolem mne, tiše rozřízl vzduch a
zastavil se několik centimetrů nad mou hlavou. Podíval jsem se nahoru
na meč a pak na Sokrata. Křenil se na mne.
„Tomu tedy říkám dokonalý vstup na scénu! Málem jsem se podělal
leknutím,“ sípal jsem.
Ostří meče se pomalu zvedalo. Klidně se zastavilo nad mou hlavou a
zdálo se, že zachycuje a zesiluje všechno světlo v místnosti. Svítilo mi
do očí, až jsem musel mžourat. Rozhodl jsem se, že budu raději držet
jazyk za zuby.
Ale Sokrates si jen klekl na podlahu naproti mně, opatrně položil meč
mezi nás, zavřel oči, zhluboka se nadechl a zůstal úplně klidně sedět.
Chvíli jsem se na něho díval a uvažoval jsem, jestli se ten „spící tygr“
probudí a vrhne se na mne, kdybych sebou hnul. Uplynulo deset minut a
pak dalších dvacet. Napadlo mne, že třeba chce, abych také meditoval, a
tak jsem zavřel oči a seděl tak půl hodiny. Když jsem otevřel oči, stále
tam seděl jako Buddha. Začal jsem sebou vrtět, pak jsem tiše vstal a šel
se napít vody. Když jsem si ji naléval do hrnku, položil mi ruku na
rameno. Škubl jsem sebou a polil si boty.
„Sokrate, byl bych rád, kdybyste se za mnou takhle neplížil. Nemůžete
dělat trochu rámus?“
Usmál se řekl: „Ticho je umění bojovníka - a meditace jeho meč. To je
vnitřní zbraň, kterou rozsekneš své iluze. Ale pochop jednu věc:
užitečnost meče závisí na šermíři. Zatím nevíš, jak se zbraní zacházet, a
tak se v tvých rukou může stát nebezpečným, matoucím nebo
neužitečným nástrojem.
Zpočátku ti meditace může pomoci s relaxací. Stavíš svůj meč na odiv;
pyšně ho ukazuješ svým přátelům. Lesk meče odvádí mnoho
meditujících k dalším iluzím, dokud ho nakonec neopustí, aby hledali
jinou, ‘vnitřní’ alternativu.
~ 71 ~