Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

proboha pohledává zrovna tady?“ Vzrušeně a zvědavě jsem vstoupil za
ním.
Prošel jsem velkými dubovými dveřmi a přešel kolem skupiny
studentů 1. ročníku, kteří se za mnou se smíchem ohlédli. Nevšímal jsem
si jich a sledoval jsem svou kořist dlouhou chodbou. Viděl jsem, že
zahnul doprava a zmizel. Běžel jsem k místu, kde mi zmizel z očí.
Nemohl jsem se přece zmýlit. Vešel do těchto dveří. Byl to pánský
záchod a neměl jiný východ.
Netroufl jsem si vstoupit za ním. Zvolil jsem za pozorovatelnu blízkou
telefonní budku. Uplynulo deset minut; dvacet minut. Mohl jsem ho
propást? Můj měchýř vysílal nouzové signály. Musel jsem vejít - nejen
proto, abych našel Sokrata, ale abych použil příslušné zařízení. A proč
ne? Tohle bylo koneckonců mé území, a ne jeho. Bude mi to muset
vysvětlit. Ale stejně to bude trapné.
Když jsem vešel do vydlážděné umývárny, nikoho jsem zpočátku
neviděl. Když jsem odbyl svou potřebu, začal jsem hledat důkladněji.
Nebyl tu druhý východ, Sok tu musel ještě být. Z jedné kabiny vyšel
chlapík a uviděl mne, jak v hlubokém předklonu nahlížím pod dveře
kabin. Spěšně vyšel ze dveří a zamračeně vrtěl hlavou.
Pokračoval jsem ve své činnosti a sklonil jsem se před posledními
dveřmi. Nejdřív jsem uviděl paty nohou v sandálech a pak se přede
mnou najednou objevila Sokratova hlava, obrácená bradou nahoru, s
obráceným úsměvem. Zřejmě stál zády ke dveřím a byl v předklonu, s
hlavou mezi koleny.
Zapotácel jsem se leknutím. Byl jsem úplně vyveden z míry. Nedovedl
jsem si své chování vysvětlit.
Sokrates otevřel dveře a žoviálně prohlásil: „Copak, copak? Člověk
přece může dostat zácpu, když ho stopuje mladý bojovník!“ jeho smích
se odrážel od dlaždicových stěn jako hromobití a já jsem zrudnul. Zase
se mu to podařilo! Skoro jsem cítil, jak se mi prodlužují uši, protože
jsem zas jednou ze sebe udělá osla. Cítil jsem po těle svědění hanby a
vzteku.
Cítil jsem, jak rudnu a podíval jsem se na sebe do zrcadla. A tam jsem
uviděl, že mám ve vlasech úhledně uvázanou žlutou stuhu. Smích
studentů a nedůvěřivý pohled muže na záchodě začínaly dávat smysl.
~ 66 ~