Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

Taky jsem zkřížil nohy a dychtivě jsem se předklonil. Podcenil jsem
měkkost pohovky, naklonil jsem se příliš dopředu a překotil jsem se. Než
jsem mohl rozmotat zkřížené nohy, už jsem ležel na břiše na koberci.
Sokrates byl bez sebe smíchy. Rychle jsem se posadil, rovně jako
pravítko. Při pohledu na můj strnulý výraz se Sokrates znovu neubránil
veselí. Byl jsem zvyklý spíš na potlesk než na posměch; vyskočil jsem
zahanbeně a vztekle na nohy. Sokrates se okamžitě přestal smát; jeho
tvář a hlas vzbuzovaly autoritu.
„Posad se!“ poručil a ukázal na pohovku. Sedl jsem si. „Ptal jsem se
tě, jestli chceš slyšet o tajemstvích.“
„Chci - o střechách.“
„Ty si vybereš, jestli chceš slyšet o tajemstvích, nebo ne. Já rozhodnu,
čeho se budou týkat.“
„Proč musíme vždycky hrát podle vašich pravidel?“
„Protože tohle je moje stanice, proto.“ Sok mluvil s přehnanou
prudkostí, asi se mi pořád posmíval. „Ted dávej dobrý pozor.
Mimochodem, jsi v pořádku a... nebudeš už padat?“ mrkl na mne. Jen
jsem zaťal zuby.
„Dane, můžu ti ukázat různá místa a vyprávět příběhy. Můžu ti odhalit
různá tajemství. Ale než se spolu vydáme na cestu, musíš pochopit, že
hodnota tajemství nespočívá v tom, co víš, ale v tom, co děláš.“
Vstal, vytáhl ze zásuvky starý slovník a držel ho ve vztyčené ruce.
„Používej všechny své znalosti, ale bud si vědom jejich mezí. Samy
znalosti nestačí; nemají srdce. Žádná suma znalostí nevyživí ani
nepodpoří tvého ducha; nikdy ti nepřinese opravdové štěstí ani klid duše.
Život chce víc než jen znalosti; potřebuje intensivní cítění a vytrvalou
energii. Život chce správnou činnost, jestliže vědomosti mají být vůbec k
něčemu.“
„To vím, Sokrate.“
„V tom je tvůj problém - víš to, ale nejednáš podle toho. Nejsi
bojovník.“
„Sokrate, tomu nemůžu věřit. Vím, že jsem se někdy choval jako
bojovník, když o něco doopravdy šlo - měl byste mě vidět v tělocvičně!“
„Určitě můžeš příležitostně pocítit bojovníkovu mysl - odhodlanou,
hbitou, jasnou a prostou pochybností. Můžeš si vypracovat tělo
~ 21 ~