Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

VELKÝ ÚTĚK
Nazítří ráno se v zálivu válela mlha, zakrývala slunce a ochlazovala
vzduch. Probudil jsem se pozdě, uvařil jsem si trochu čaje a snědl jablko.
Chtěl jsem chvíli relaxovat, než se dám do svých denních povinností.
Vytáhl jsem svůj malý televizor a vysypal do misky nějaké sušenky.
Našel jsem si pokračování nekonečného rodinného seriálu a ponořil jsem
se do cizích problémů. Díval jsem se, hypnotizovaný dramatickým
dějem, a když jsem sáhl pro další sušenku, zjistil jsem, že je miska
prázdná. Je to možné, že jsem je všechny snědl?
Později dopoledne jsem šel běhat kolem Edwardsova pole. Tam jsem
se sešel s Dwightem, který pracoval v Lawrencově koleji. Musel jsem se
ho znova zeptat, jak se jmenuje, protože poprvé jsem jeho jméno
‘přeslechl’; další důkaz, jak málo dávám pozor a jak je moje mysl
nesoustředěná. Když jsme uběhli několik kol, prohodil Dwight něco o
modrém nebi bez mraků. Byl jsem tak ponořen do svých myšlenek, že
jsem si nebe ani nevšiml. On pak zamířil k horám - běhal maratón - a já
jsem se vrátil domů a přemýšlel jsem o své mysli, což byla dost
sebeničivá činnost.
Všiml jsem si, že v tělocvičně udržím pozornost, přesně zaostřenou na
každý cvik, ale jakmile sestavu ukončím, mé myšlenky mi znovu
zatemní vnímání.
Toho večera jsem šel k čerpací stanici brzy a doufal jsem, že Sokrata
uvítám, až přijde do směny. Už jsem udělal, co bylo v mých silách,
abych zapomněl na včerejší incident v knihovně a byl jsem ochoten
přijmout každý protijed, který mi Sokrates bude chtít na mou
hyperaktivní mysl podat.
Čekal jsem. Přišla půlnoc a brzo po ní Sokrates.
Sotva jsme se usadili v kanceláři, začal jsem kýchat a musel jsem se
vysmrkat. Měl jsem lehkou rýmu. Sokrates postavil na čaj a já jsem
podle svého zvyku začal otázkou: „Sokrate, jak můžu zastavit své
myšlenky nebo svou mysl jinak, než tím, že si vypěstuju smysl pro
humor?“
„Nejdřív musíš poznat, odkud se tvé myšlenky berou, jak vznikají. Ted
máš například rýmu; její fysické symptomy ti sdělují, že tvé tělo musí
~ 68 ~