Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

„Tak dobře, když o to tak stojíte.“ Nechtěl jsem ho uvádět do rozpaků,
a tak jsem jen na pár vteřin udělal na jedné ruce stojku na psacím stole,
pak jsem se na něj postavil a saltem nazad seskočil na zem.
Sokrates vypadal, jako by byl vyveden z míry, pokýval hlavou a řekl:
„Myslel jsem, že to bude víceméně vyrovnaná soutěž, ale vidím, že
nebude.“
„Je mi to líto, Soku, ale vy koneckonců nemládnete a já jsem v těchhle
věcech doopravdy dobrý.“
„Chtěl jsem tím říct řekl se smíchem že nemáš ne menší šanci vyhrát.“
Cože?“
„Tak se dívej,“ řekl. Díval jsem se, jak se pomalu otočil a rozvážně
odešel do koupelny. Přesunul jsem se ke vstupním dveřím pro případ, že
by zas vyběhl s mečem. Ale objevil se jen se svým hrnkem. Naplnil ho
vodou, usmál se na mne, zdvihl hrnek, jako by mi připíjel, a pomalu
vodu vypil.
„A co má být?“ řekl jsem.
„To je ono.“
„Co je ono? Vůbec nic jste neudělal.“
„Ale udělal. Ty jen nemáš oči, abys můj výkon ocenil. Pocítil jsem
něco slabě toxického v ledvinách; za pár dní by to mohlo začít působit na
celé tělo. Tak jsem ten problém lokalizoval dřív, než se mohly objevit
nějaké symptomy, a propláchl jsem si ledviny.
„Musel jsem se smát. „Vy jste, Soku, nejmazanější starý lhář, jakého
jsem kdy potkal. Přiznejte svou porážku - blufujete.“
„Mluvím smrtelně vážně. Co jsem ti řekl, se skutečně právě stalo.
Chce to citlivost na vnitřní energii a vědomé ovládání několika jemných
mechanismů.“
„Naproti tomu ty,“ řekl - a bylo to, jako by mi vtíral sůl do otevřené
rány - „ty máš jen velmi neurčitou představu o tom, co se děje v tom
pytli z kůže. Jsi jako začátečník, který se učí dělat stojku - nepoznáš
ještě, kdy ztrácíš rovnováhu a pořád ještě můžeš spadnout - onemocnět.“
„Já jsem si, Soku, naopak musel v gymnastice vypracovat velký cit pro
rovnováhu. To člověk totiž musí, když má provádět některé složité...“
~ 153 ~