Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

„Za otázkami není nic,“ odsekl jsem. „Jak jste dokázal vylétnout na tu
střechu?“
„Nevylétl jsem, vyskočil jsem,“ odpověděl s kamennou tváří. „Není to
žádné kouzlo, tak zanech nadějí. V tvém případě ale možná budu muset
předvést velice obtížné kouzlo. Vypadá to, že budu muset proměnit osla
v lidskou bytost.“
„Kdo si sakra myslíte, že jste, abyste mi říkal takové věci?“
„Jsem bojovník“, odsekl. „Kromě toho záleží na tom, kdo chceš, abych
byl.“
„Copak neumíte jednoduše odpovědět na přímou otázku?“
Pomstychtivě jsem se vrhl na karburátor.
„Polož mi nějakou a já to zkusím,“ řekl s nevinným úsměvem.
Šroubovák se mi smekl a odřel jsem si prst. „Doprčic,“ zařval jsem a šel
jsem si vymýt ránu k umývadlu. Dědek mi podal balíček první pomoci.
„Tak dobře. Tady máte přímou otázku.“ Byl jsem odhodlán zůstat
trpělivý. „Jak mi můžete být užitečný?“
„Už jsem ti by1 užitečný,“ odpověděl a ukázal na můj obvázaný prst.
To mě dorazilo. „Poslyšte, já už tu nemůžu ztrácet čas. Potřebuju se
vyspat. Položil jsem karburátor a chystal se odejít.
„Jak víš, že jsi neprospal celý svůj život? Jak víš, že zrovna teď
nespíš?“ řekl a v očích mu zajiskřilo.
„Říkejte si, co chcete.“ Byl jsem příliš unaven, než abych se dál hádal.
„Jen ještě jednu věc. Řekněte mi, než odejdu, jak jste provedl tamten
trik?“
Přišel ke mně a vzal mě za ruku. „Zítra, Dane. Zítra.“ Vřele se usmál a
můj dřívější strach a frustrace zmizely. Dodal: „Bylo to milé, zas tě
vidět.“
„Jakto zas,“ začal jsem se ptát, ale hned jsem se zarazil. „Já vím, zítra,
zítra.“ Oba jsme se dali do smíchu. Na cestě ke dveřím jsem se zastavil,
otočil, podíval se na něho a řekl jsem: „Sbohem Sokrate.“
Podíval se překvapeně a pak dobromyslně pokrčil rameny. Myslím, že
se mu to jméno líbilo. Odešel jsem beze slova.
Druhý den ráno jsem zaspal dopolední přednášky. Když přišel
odpoledne čas tréninku v tělocvičně, byl jsem už vzhůru a připraven.
~ 13 ~