Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

pojistky, sluneční brýle a tak dále. Za malým tmavohnědým ořechovým
psacím stolem bylo křeslo čalouněné manšestrem zemité barvy. U dveří,
označených tabulkou Vstup zakázán, stála nádržka na chlazení pitné
vody. Druhé dveře, blíže ke mně, vedly do dílny.
Nejvíc na mne působila domácká atmosféra místnosti. Po její délce byl
natažen jasně žlutý běhoun, který sahal až k rohožce u vchodu. Zdi byly
nedávno vybílené a barvu jim dodávalo několik obrázků krajin. Vlídná
bělavá zář lamp mě uklidňovala. Byl to úlevný kontrast ke světélkující
záři venku. Místnost vyzařovala teplo, pořádek a bezpečí.
Jak jsem mohl tušit, že tato služební místnost se stane místem
nepředvídaných dobrodružství, kouzel, hrůzy a romantiky? Tehdy jsem
si jen pomyslel, že by se tam docela dobře hodil krb.
Můj dech se brzy uvolnil a moje mysl, i když nebyla spokojená,
alespoň přestala vířit. Podobnost toho bělovlasého muže s mužem z
mého snu byla docela jistě náhodná. S povzdechem jsem vstal, zatáhl zip
na bundě a vyšel do mrazivého vzduchu.
Ještě tam seděl. Když jsem šel kolem něho a ještě naposled se na něj
rychle podíval, setkal se můj pohled se zajiskřením v jeho očích. Ty se
nepodobaly žádným očím, které jsem kdy viděl. Zprvu se zdálo, že jsou
plné slz, které vzápětí skanou; pak se slzy proměnily v záblesk a nakonec
se hvězdy samy proměnily v pouhý odraz jeho očí. Na chvíli jsem byl
ztracen, neviděl jsem nic než ty oči, neústupné, zvědavé oči malého
dítěte.
Nevím, jak dlouho jsem tam stál; mohly to být vteřiny nebo minuty -
možná déle. Trhl jsem sebou a uvědomil si, kde jsem. Zamumlal jsem
„dobrou noc“ a s pocitem, že ztrácím rovnováhu jsem spěchal k rohu
budov.
Když jsem k němu došel, zastavil jsem se. Cítil jsem šimrání v týle a
věděl jsem, že se za mnou dívá. Ohlédl jsem se. Neuplynulo víc než
patnáct vteřin. Ale on stál na střeše se zkříženýma rukama a díval se na
hvězdnaté nebe. Podíval jsem se na židli, stále opřenou o zeď; a znovu
nahoru. To přece nebylo možné! Kdyby byl vyměňoval pneumatiku na
kočáru z velké dýně, taženém obrovskými myšmi, nepůsobilo by to o nic
nepravděpodobněji.
~ 10 ~