Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

Netrvalo to dlouho a stáli jsme v třídenním zápase proti universitě z
jižního Illinoisu. Poslední večer závodu družstev se naše dvě družstva
střetla v nejúpornějším zápase v dějinách gymnastiky. Zbývaly tři
disciplíny a naši soupeři měli náskok tří bodů.
To byl kritický okamžik. Buď budeme realističtí a spokojíme se s
čestným druhým místem, nebo se pokusíme o nemožné.
Za sebe jsem byl pro nemožné; v duchu jsem už byl na startu. Obrátil
jsem se k Halovi a k družstvu, ke svým kamarádům: „Říkám vám, že
vyhrajeme. Tentokrát nás nic nezastaví. Jdeme na to!“
Byla to obyčejná slova, ale to, co jsem cítil - říkejme tomu třeba
absolutní odhodlání - dodalo novou sílu každému členu družstva.
Jako přílivová vlna jsem začali nabírat tempo. Naše cviky byly stále
hbitější a důraznější. Obecenstvo, které bylo dosud skoro letargické, nás
začalo sledovat se stále větším vzrušením. Každý cítil, že se něco děje.
Zdálo se, že to cítí i naši soupeři, protože se začali třást při stojkách a
kolísat při doskocích. Ale před poslední disciplinou byli stále o bod před
námi a na hrazdě byli vždy velmi silní. Sid a já jsme za kalifornskou
universitu nastoupili jako poslední. Diváci ztichli. Sid přistoupil k
hrazdě, vyskočil na ni a převedl sestavu, při které se tajil dech. Skončil
nejvyšším dvojitým saltem vzad prohnutě, jaký kdo kdy v této tělocvičně
viděl Diváci ho odměnili bouřlivým potleskem. Byl jsem poslední na
řadě - v klíčové pozici.
Poslední závodník ‘jižanů’ odvedl skvělou práci. Jejich umístění bylo
téměř nedostižné, ale to ‘téměiř’ bylo vše, co jsem potřeboval. Abychom
se jim vyrovnali, musel jsem získat 9,8 bodu a k takovému výsledku
jsem se nikdy ani nepřiblížil.
To byla má poslední zkouška. V hlavě se mi rojily vzpomínky: na noc
bolesti s roztříštěnou kyčelní kostí; na mé odhodlání vyléčit se; na radu
lékaře, abych zapomněl na gymnastiku; na Sokrata a na nepřetržitý
trénink; na nekonečný běh v dešti vysoko v horách. A cítil jsem, jak ve
mně stoupá síla, vlna rozhořčení na všechny, kdo tvrdili, že už nikdy
cvičit nebudu. Vášnivé emoce se proměnily v ledový klid. Zdálo se mi,
že zde a v tomto okamžiku jde o můj osud a o mou budoucnost. Z emocí
vytrysklo odhodlání. Dokázat to, nebo umřít.
~ 147 ~