Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

„Pamatuješ se, jaké to bylo, když jsi poprvé řídil auto? Předtím jsi byl
jen pasažér, jen jsi rozuměl, co se děje. Ale teprve když jsi to sám poprvé
zkusil, dokázal sis to uvědomit.“
„To je pravda,“ řekl jsem. „Vzpomínám si, že jsem si řekl: Tak
takovéhle to je!“
„Správně! To je dokonalá definice uvědomění. Jednoho dne řekneš
totéž i o životě.“
Chvíli jsem tiše seděl a pak jsem se ozval: „Pořád jste mi nevysvětlil,
co to je moudrost těla.“
„Pojď se mnou kývl na mne Sokrates a vedl mne ke dveřím s tabulkou
Vstup zakázán. Když jsme vešli, octli jsme se v úplné temnotě. Trochu
jsem ztuhl, ale strach ustoupil zvědavému očekávání. Měl jsem poznat
první skutečné tajemství: moudrost těla.
Náhle se rozsvítilo. Byli jsme v koupelně a Sokrates hlučně močil do
záchodové mísy. „Tohle je moudrost těla,“ prohlásil hrdě. Jeho smích se
odrážel od vykachlíkované zdi, když jsem vyšel, sedl si na pohovku a
zíral na koberec.
Když vyšel, řekl jsem mu: „Sokrate, já bych pořád rád věděl...“
„Když mi hodláš říkat Sokrate,“ přerušil mne, „mohl bys aspoň z úcty
k tomu jménu dovolit, abych někdy taky kladl otázky já, a ty abys na ně
odpovídal? Co na to říkáš?“
„Fajn,“ řekl jsem: „Ted,jste právě položil otázku a já jsem odpověděl,
takže teď,zas jsem na řadě já. To vaše lítání včera večer...“
„Ty jsi ale umíněný mladík, co?“
„Jsem. Bez umíněnosti bych se nedostal tam, kde jsem dnes. A to je
další odpověď na vaši otázku. Takže bychom se zas mohli zabývat
nějakou mou, ne?“
Nereagoval na to a zeptal se: „A kdepak dneska jsi, právě teď?“
Dychtivě jsem začal o sobě mluvit. Přesto jsem si všiml, že se
vykroutil z odpovědí na mé otázky. Ale vypravoval jsem mu o své
vzdálené a nedávné minulosti a o svých nepochopitelných depresích.
Poslouchal trpělivě a soustředěně, jako by měl nekonečně času, dokud
jsem po několika hodinách neskončil.
„Výborně,“ řekl. „Ale pořád jsi mi neodpověděl na otázku, kde jsi.“
~ 18 ~