Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

řekl jsem: „Ted už musím jít, Soku. Je pozdě a já mám spoustu důležité
práce do školy.“
Vstal jsem a oblékal si bundu; Sokrates zůstal klidně sedět. Když jsem
se obrátil ke dveřím, začal zvolna promlouvat a pečlivě přitom
zdůrazňoval každé slovo. Jeho slova na mě působila jako laskavé
pohlavky:
„Jestliže se chceš stát bojovníkem, měl bys raději přehodnotit své
`důležité věci. Ted máš právě inteligenci osla, tvůj duch je břečka. Máš
před sebou spoustu důležité práce, ale v jiné škole, než si myslíš.“
Díval jsem se upřeně na podlahu. Škubnutím jsem zvedl hlavu, abych
se mu podíval do tváře, ale nemohl jsem vydržet jeho pohled. Odvrátil
jsem oči.
„Abys vydržel učení, které tě čeká, budeš muset vynaložit mnohem víc
energie, než jsi kdy vynaložil. Musíš vyčistit své tělo od napětí, zbavit
mysl mrtvých vědomostí a otevřít srdce energii skutečných emocí.“
„Měl bych vám vysvětlit svůj rozvrh, Soku. Chtěl bych, abyste
pochopil, jak moc jsem zaměstnán. Rád bych vás často navštěvoval, ale
mám strašně málo času.“
Smutně se na mne podíval: „Máš méně času, než si dovedeš
představit.“
„Jak to myslíte,“ vydechl jsem.
„Na tom teď nezáleží,“ řekl, „pokračuj.“
„Tak tedy moje cíle jsou takové: Chci být mistrem v gymnastice. Chci,
aby naše mužstvo vyhrálo mistrovství Spojených států. Chci dokončit
studium se slušným prospěchem, a to znamená přečíst spoustu knih a
napsat spoustu prací. Vy mi místo toho nabízíte, abych trávil polovinu
noci v benzínové stanici a poslouchal - doufám, že se neurazíte - velice
zvláštního člověka, který mne chce vtáhnout do světa fantasie. To je
bláznovství!“
„Ano,“ usmál se smutně, „je to bláznovství. Opřel se ve svém křesle a
díval se na podlahu. Mou mysl pobuřovala jeho hra na bezmocného
starého muže, ale mé srdce přitahoval robustní starý výstředník, který
prohlašoval, že je jakýmsi bojovníkem. Svlékl jsem si bundu, znovu
jsem si zul boty a znovu se posadil. Pak jsem si vzpomněl na pohádku,
kterou mi kdysi vyprávěl můj dědeček.
~ 23 ~