Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

Bojovník naproti tomu používá meč zručně a s hlubokým
porozuměním. Rozseká jím svou mysl na cucky, proseká se myšlenkami
a odhalí, do jaké míry jim chybí podstata. Poslouchej a uč se:
Když Alexandr Veliký pochodoval se svými armádami poušti; uviděl
dva silné provazy, spojené mohutným, složitě propleteným gordickým
uzlem. Do té doby nedokázal nikdo tento uzel rozvázat. Alexandr
nezaváhal ani na okamžik, vytasil meč a jediným mohutným vzmachem
přesekl uzel vedví. Byl to bojovník!
Tak se musíš naučit přetínat uzly ve své mysli - mečem meditace.
Dokud jednoho dne nepřekonáš potřebu jakékoli zbraně.“
Právě v té chvíli dorazil k čerpadlům starý mikrobus - volkswagen s
novým bílým nátěrem a duhou, namalovanou na bočních dveřích. Sedělo
v něm šest stěží rozeznatelných osob. Když jsme přišli blíž, viděli jsme,
že jsou to dvě ženy a čtyři muži, všichni měli na sobě stejná modrá
roucha. Poznal jsem, že to jsou členové jedné z mnoha nových
duchovních skupin v oblasti Zálivu. Všech šest nás samolibě nebralo
vůbec na vědomí, jako kdyby je naše světskost mohla nakazit.
Sokrates byl ovšem na výši situace a hned začal předstírat, že kulhá a
šišlá, škrábal se po celém těle a vypadal jako dokonalý Quasimodo. „Hej,
Jacku,“ řekl řidiči, který měl nejdelší vousy, jaké jsem kdy viděl, „chceš
benzín, nebo co vlastně?“
„Ano, chceme benzín,“ odpověděl hlasem, měkkým jako stolní olej.
Sokrates pohlédl na obě ženy na zadních sedadlech, strčil hlavu do
okénka a hlasitým šeptem se zeptal: „Vy snad meditujete?“ Řekl to
takovým tónem, jako by mluvil o nějakém způsobu sexuálního
uspokojení.
„Ano, meditujeme,“ řekl řidič a z jeho hlasu kapala kosmická
nadřazenost. „A teď kdybyste nám mohl načerpat benzín.“
Sokrates mi pokynul, abych naplnil nádrž, a mezitím dál řidiče
popichoval: „Vy totiž v tom hábitu vypadáte tak trošku jako holka,
člověče - ne abyste mi špatně rozuměl, je to opravdu moc hezký. A
pročpak se neoholíte, copak to asi skrýváte pod tím vousiskem?“
~ 72 ~