Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

Podíval se na mě a vzdychl: „Doufal jsem, že už jednou přestaneš s tou
fascinací zázračnými schopnostmi. Ale když už, tak se pokusme to
jednou provždy odklidit z cesty. Tak co chceš vlastně vědět.“
„Nejdřív snad o tom předpovídání budoucnosti. Mám dojem, že se
vám to někdy daří.“
„Předpovídání budoucnosti je založené na realistickém vnímání
přítomnosti. Nestarej se o to, abys viděl do budoucnosti, dokud jasně
neuvidíš přítomnost.“
„Dobře, a co takhle čtení myšlenek
Sokrates vzdychl: „A co s ním má být?“
„Vypadá to, že moje myšlenky většinou číst dovedete.“
„To je pravda,“ připustil, „většinou skutečně vím, co si myslíš. Tvá
‘mysl’ je snadno čitelná, protože ji máš napsanou ve tváři.“
Začervenal jsem se.
„Vidíš, že mám pravdu smál se a ukazoval mi na obličej. „Člověk
nemusí být kouzelníkem, aby mohl číst myšlenky. Hráči pokeru to dělají
běžně.“
„Ale co skutečné schopnosti?“
Posadil se na posteli a řekl: „Zvláštní schopnosti opravdu existují. Ale
pro skutečného bojovníka takové věci nemají vůbec žádný význam.
Nenech se mýlit. Jediná schopnost, na které opravdu záleží, je štěstí. A
štěstí nemůžeš dosáhnout - to dosáhne tebe, ale teprve tehdy, až se vzdáš
všeho ostatního.“
Měl jsem dojem, že Sokrates začíná už být unavený. Chvíli se na mě
díval, jako by se k něčemu odhodlával. Pak promluvil hlasem, který byl
současně laskavý i pevný, a vyslovil to, čeho jsem se nejvíc obával: „Je
mi jasné, že jsi pořád ještě chycený do pasti, Dane, pořád hledáš štěstí
někde jinde. Asi to tak má být. Budeš hledat, dokud tě to neunaví. Musíš
na nějakou dobu odejít. Hledej, co hledat musíš, a nauč se, co se naučit
můžeš. Pak uvidíme.“
Hlas se mi třásl dojetím. „Na jak dlouho?“
Jeho odpověď mě zdrtila: „Bude stačit takových devět deset let.“
Vyděšeně jsem prosil: „Vlastně mě ty schopnosti tolik zas nezajímají.
Myslím, že chápu, co jste tím myslel. Chci vás poprosit,abych mohl
zůstat s vámi.“
~ 171 ~