Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

změna. Nic není; nikdy nebylo a nikdy nebude problémem. Zanechte
svého pachtěni; hoďte za hlavu své starosti a otevřte se světu. Není třeba
bránit se životu; prostě dělejte, jak nejlépe umíte. Otevřte oči a uvidíte,
že jste mnohem víc, než si dovedete představit. Jste svět, jste vesmír; jste
sami sebou a také všemi ostatními ! Všechno to je podivuhodná Boži
Hra. Probuďte se a berte vše s humorem. Netrapte se, a jen buďte
šťastni.Už teď jste svobodni !“
Chtěl jsem to říkat každému, koho jsem potkal, ale kdybych to byl
udělal, byli by mě pokládali za pomateného nebo dokonce
nebezpečného. Znal jsem přísloví o mlčení a zlatu.
Obchody se zavíraly. Za několik hodin začne Sokratovi směna u
benzínového čerpadla. Vyjel jsem do hor, vystoupil z vozu a posadil se
na útes, z něhož byla vyhlídka na záliv. Díval jsem se na San Francisco a
na Zlatou bránu. Všechno jsem vnímal, i ptáky hnízdící v lesích
Tiburonu, Marinu a Sausalita. Vnímal jsem život města, líbající se
milence, zločince při práci, sociální pracovníky, dávající, co mohou. A
věděl jsem, že to všechno, dobré i zlé, vysoké i nízké, posvátné i světské,
je dokonalou součástí Hry. Jak každý skvěle ovládá svou roli! A já jsem
součástí toho všeho, i toho nejmenšího zrnka písku. Rozhlížel jsem se do
všech stran světa a ke všemu jsem cítil lásku.
Zavřel jsem oči, abych meditoval, ale uvědomil jsem si, že teď
medituju neustále s otevřenýma očima.
Po půlnoci jsem odjel k čerpací stanici; zvonek oznámil můj příjezd. Z
teple zářící kanceláře vyšel můj přítel, který vypadal jako statný
padesátník, štíhlý, šlachovitý, s ladnými pohyby. Přišel k okénku na
řidičově straně, usmál se a zeptal se: „Plnou?“
„Štěstí je plná nádrž,“ odpověděl jsem a pak jsem se odmlčel. Kde
jsem viděl tohle heslo? Na co si to mám vzpomenout?
Zatímco Sok mi plnil nádrž, utíral jsem okna, pak jsem auto
zaparkoval za stanicí a naposled jsem vešel do kanceláře. Bylo to pro
mně posvátné místo - netušená svatyně. Dnes působila, jako by byla
zelektrizovaná; něco se docela jistě dělo, ale netušil jsem co.
Sokrates sáhl do zásuvky a vyndal velký notes se stářím popraskanými
a vyschlými deskami. Byl plný poznámek, napsaných pečlivým a
umným rukopisem. „To je můj deník - psal jsem do něj od mládí.
~ 190 ~