Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

člověka může být dobrý gymnasta, chce to jen delší a obtížnější
přípravu.“
„Ano, je to přesně tak. A můžu ti říct jen to, že tvá cesta bude velice
strmá.“
Cítil jsem, že mám horečku, a začínalo mě bolet celé tělo. Znovu jsem
se opřel o psací stůl a koutkem oka jsem viděl, jak ke mně Sokrates
přistoupil a natahoval ruku k mé hlavě. „Ne, teď ne, to bych teď
nesnesl,“ pomyslel jsem, ale on mi jen sáhl na rozpálenou hlavu,
prohmatal mi žlázy na krku, dlouho mi prohlížel obličej a oči a změřil mi
tep.
„Dane, máš porušenou rovnováhu energie; vypadá to na zduřelou
slezinu. Radím ti, abys ještě teď v noci šel k doktorovi.“
Když jsem přikulhal do Cowellovy nemocnice, bylo mi už opravdu
mizerně. Pálilo mě v krku a bolelo celé tělo. Doktor potvrdil Sokovu
diagnózu; měl jsem ošklivě zduřenou slezinu; byl to těžký případ
mononukleózy a v nemocnici jsem už zůstal.
První noc se mi zdál horečnatý sen; měl jsem v něm jednu nohu
dlouhou a druhou zakrnělou. Když jsem se pokoušel o cviky na bradlech
nebo o kotrmelec, všechno mi vycházelo nakřivo a já jsem padal, padal,
padal až do pozdního odpoledne následujícího dne, kdy se objevil
Sokrates s kyticí usušených květin.
„Sokrate,“ řekl jsem slabě, nadšen jeho nečekanou návštěvou, „to jste
nemusel.“
„Ale musel,“ odpověděl.
„Řeknu ošetřovatelce, aby mi je dala do vázy; budu na vás myslet,
kdykoli se na ně podívám.“
„Ty nejsou na dívání, ale k jídlu,“ řekl a vyšel z místnosti. Za okamžik
se vrátil se sklenicí horké vody. Rozdrtil několik bylinek, zabalil je do
kousku gázy, který si přinesl, a namočil uzlík do vody.
„Tenhle čaj tě posilní a pročistí ti krev.“
„Tumáš, vypij to.“ Bylo to hořké - silná medicína.
Potom vytáhl malou lahvičku se žlutou tekutinou, ve které plavaly
další sušené byliny, a vtíral mi ji hluboko do pravé nohy, přímo nad
jizvou. Pomyslel jsem si, co by tomu asi řekla moc hezká a velice přísná
ošetřovatelka, kdyby sem přišla a viděla to.
~ 96 ~