Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

nepatrného, že se o jeho existenci historické knihy vůbec nezmiňují, ale
byli to lidé, kteří žili a pracovali v odloučenosti a v míru.“
„Jak jste se o nich dozvěděl?“
„Měl jsem předky, kteří mezi nimi žili. Teď sebou ale musíme hodit,
abychom se na planinu dostali ještě před setměním.
Byl jsem tehdy ochoten důvěřovat Sokratovi ve všem - ale přesto jsem
měl zneklidňující pocit, že jsem ve vážném nebezpečí a on že mi něco
zamlčuje.
Slunce bylo hrozivě nízko a Sokrates zrychlil krok. Těžce jsme dýchali
a lapali po dechu, když jsme v hlubokém stínu přeskakovali a přelézali z
balvanu na balvan. Sokrates zmizel ve štěrbině mezi dvěma balvany a já
za ním šplhal úzkým tunelem, který vytvořily vysoké skály, abych se
dostal znovu do volného prostoru. „Kdyby se stalo, že by ses vracel sám,
musíš použít tenhle průchod, je to jediná cesta, kterou se můžeš dostat
ven. Chtěl jsem něco říct, ale umlčel mě.
Obloha potemněla, když jsme dokončili poslední výstup. Tam pod
námi ležela proláklina ve tvaru mísy, obklopená vysokými skalami a
ponořená do stínu. Sestoupili jsme do ní a zamířili rovnou ke
stupňovitému vršku.
„Už jsme blízko pohřebiště?“ zeptal jsem se nervózně. „Stojíme na
něm,“ odpověděl, „stojíme na místě, kde přebývají duchové pradávného
národa, duchové kmene bojovníků.“
Začal se do nás opírat vítr, jako by chtěl jeho slovům přidat na důrazu.
Pak se ozval nejponuřejší zvuk, jaký jsem kdy slyšel bylo to jako skučící
lidský hlas.
„Co je tohle za vítr?“
Sokrates neodpověděl, zastavil se před temným otvorem v útesu a řekl:
„Pojďme dovnitř.“
Všechny mé instinkty prudce signalizovaly nebezpečí, ale Sokrates už
byl uvnitř. Rozsvítil jsem baterku, nechal jsem za sebou skučící vítr a
vydal se za jeho slabým světlem do jeskyně.Blikavý paprsek mé svítilny
odhaloval jámy a pukliny, na jejichž dno jsem nedohlédl.
„Nechtěl bych být pohřbený tak vysoko v horách, Soku.“ Ulevilo se
mi, když zamířil k východu z jeskyně. Nebylo to však o nic lepší, venku
byla stejná tma jako uvnitř. Utábořili jsme se a Sokrates vytáhl z batohu
~ 184 ~