Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

„Přesně tak, Dane, nápad o nic skutečnější než stín stínu. Pravda je
taková: vědomí není v těle, to spíš tělo je ve vědomí. A ty jsi toto
vědomí, ne strašidlo mysli, které tě tak mate. Ty jsi tělo, ale jsi také
všechno ostatní. To ti odhalila tvá vize. Jen mysl je zklamána a ohrožena
změnou. Takže když se bezstarostně uvolníš ve svém těle, budeš šťastný,
spokojený a svobodný a nebudeš cítit žádné oddělení. Nesmrtelnosti si
už dosáhl, ale ne tak, jak si to představuješ, nebo jak v to doufáš. Byl jsi
nesmrtelný dávno předtím, než ses narodil, a budeš nesmrtelný dlouho
poté, co se rozpadne tvé tělo. Tělo je vědomí, je nesmrtelné. Jen se mění.
Jen mysl - tvoje osobní názory, tvůj příběh a tvoje totožnost - je
smrtelná, tak kdo by o ni stál?“
Sokrates se pohodlně opřel ve svém křesle a zpečetil tak své
prohlášení.
„Sokrate“ řekl jsem, „nejsem si jist, že jsem všemu porozuměl.“
„Ovšemže ne,“ zubil se. „Slova v každém případě mnoho
neznamenají, dokud si sám pravdu neuvědomíš. Pak budeš konečně
svobodný a bezmocně spadneš do věčnosti.“
„To zní moc pěkně.“
Zasmál se. „Taky bych řekl, že je to moc pěkné. Ted, ale kladu teprve
základy toho, co přijde potom.“
„A co tedy jsem, Sokrate, když nejsem totožný se svými
myšlenkami?“
Podíval se na mne, jako kdyby právě ukončil výklad o tom, že jedna a
jedna jsou dvě, a já se zeptal: „Dobře, a teď, mi řekněte kolik je jedna a
jedna?“ Sáhl do ledničky, vytáhl cibuli a hodil mi ji. „Oloupej ji - vrstvu
po vrstvě,“ poručil. Začal jsem loupat Co nacházíš?“
„Další vrstvu.“
„Pokračuj.“
Odloupl jsem několik dalších vrstev: „Pořád další vrstvy Soku.“
„Pokračuj, dokud nebudou všechny vrstvy oloupané. Co jsi našel?“
„Nic tam nebylo.“
„Něco tam přece zbylo.“
„A co to je?“
„No přece vesmír. Uvažuj o tom, až půjdeš cestou domů.“ Podíval
jsem se z okna; už skoro svítalo.
~ 79 ~