Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

Když jsme se blížili k protipožárním stezkám, zpomalila a začala běžet
lidským tempem. Pak k mé nelibosti dorazila k nejníže položeným
stezkám a místo toho, aby se vrátila, hnala mě o jeden stupeň výš,
vysoko do hor.
V duchu jsem odříkal děkovnou modlitbu, když se na vrcholu
spodních stezek obrátila, místo aby stoupala vzhůru zoufale strmou
čtvrtmílovou „zkratkou“, která spojovala spodní stezky s horními. Když
jsme běželi zpátky dlouhou klesající cestou, začala Joy mluvit: „Sokrates
mě požádal, abych tě uvedla do nové fáze tvého tréninku. Meditace je
cenné cvičení, ale konečně musíš otevřít oči a rozhlédnout se kolem
sebe. Život bojovníka není cvičení vsedě, Dane, je to pohybový zážitek.“
Když jsme zahýbali na strmou cestu dolů, dodala: „Jak to Sokrates už
řekl, tohle je cesta akce - a akci taky budeš mít.“
Poslouchal jsem ji zamyšleně se sklopenou hlavou. Odpověděl jsem:
„Tomu rozumím, Joy. Proto trénuju v tělocvičně...“ Zdvihl jsem hlavu
právě včas, abych viděl, jak její krásná postava mizí v dálce.
Když jsem později odpoledne přišel do tělocvičny, byl jsem úplně
zničený. Ležel jsem na žíněnce, protahoval jsem se a protahoval, až ke
mně přišel trenér a zeptal se: „Budeš se protahovat celý den nebo bys
laskavě zkusil některý z těch pěkných cviků, které tu pro tebe máme?
Říkáme tomu gymnastika.“
„Už jdu,“ řekl jsem pobaveně. Pak jsem po poprvé zkusil udělat
několik velmi jednoduchých přemetů, abych vyzkoušel svou nohu. Běh
je jedna věc, přemety jsou ale něco úplně jiného. Při přemetech může na
nohy při doskoku a při odrazu působit síla až 750 kg. Také jsem začal
poprvé po roce se cviky na trampolíně.
Rytmicky jsem vyskakoval do vzduchu a znovu a znovu dělal
přemety. „Jupí!“
„Necháš toho, Dane! Ještě nemáš nohu zahojenou!“ Pat a Dennis, moji
partneři na trampolíně, na mě křičeli. Co by asi říkali, kdyby věděli, že
jsem právě uběhl celé míle v horách.
Když jsem večer šel k benzínovému čerpadlu, byl jsem tak unavený,
že jsem sotva udržel otevřené oči. Vstoupil jsem z chladného říjnového
vzduchu do kanceláře a těšil jsem se na trochu uklidňujícího čaje a na
kus příjemné řeči. Měl jsem vědět, že mě nic takového nečeká.
~ 133 ~