Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

nevadilo a kdybyste k němu byli shovívaví - trochu mu straší ve věži,
víte - určitě by vás při práci moc nerušil.“
Přijali mou žádost vlídně A mimochodem dodal jsem, „má rád, když
se mu říká Marilyn.“ Stěží jsem dokázal zachovat vážnou tvář.
„Marilyn?“ opakovali po mně.
„Já vím, je to trochu divné, ale až se s ním seznámíte, pochopíte to.“
„Možná, že nám setkání s Marilyn pomůže pochopit tebe, Millmane.
Říká se, že je to dědičné.“ Smáli se a začli s rozcvičkou. Tentokrát
vstupoval Sokrates na mé území; jak se mu bude asi líbit jeho nová
přezdívka?
Na dnešek jsem si připravil pro všechny překvapení. Do té doby jsem
se v tělocvičně držel zpátky a nikdo netušil, že jsem se už úplně uzdravil.
Přišel jsem brzy a šel jsem za trenérem do kanceláře. Seděl u stolu a
rovnal papíry, které na něm měl rozložené.
„Hale, řekl jsem chtěl bych se zúčastnit závodů družstev. Podíval se na
mě přes brýle a vlídně řekl: „Víš přece, že ještě nejsi úplně v pořádku.
Mluvil jsem s tvým doktorem a ten říká, že tvá noha potřebuje ještě
aspoň tři měsíce.“
„Hale,“ přitáhl jsem si ho a šeptal jsem, „dokážu to už teď dnes! Cvičil
jsem navíc ještě jinde. Dej mi šanci!“
Váhal. „Tak dobře, zkusíme jedno po druhém a uvidíme, jak ti to
půjde.“
Všichni jsme se rozcvičovali společně, od jednoho cviku k druhému,
kolem malé tělocvičny. Začal jsem provádět cviky, které jsem déle než
rok nedělal. Skutečné překvapení jsem si nechával na pozdější dobu.
Pak přišla první sestava. Všichni čekali a dívali se na mne, jak se
chystám sestavu provést, jako by přemýšleli, vydrží-li má noha tu
námahu.
Všechno klaplo: dvojité salto vzad, hladký přechod do podporu ležmo
za rukama, taneční prvky a otočky v lehkém rytmu, další vysoké salto a
konečná sekvence skoků. Zakončil jsem lehce a zcela pod kontrolou.
Uvědomil jsem si potlesk a ovace. Sid a Josh se na sebe s úžasem
podívali. „Odkud je ten novej borec?“ „Neměli bychom ho přijmout do
družstva?“
~ 143 ~