Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

„Jak?“
„To je trochu složitější. Nechme to na jindy.“ Sokrates zívl a protáhl se
jako kočka. Když jsem se vypotácel ze dveří, slyšel jsem za sebou jeho
hlas: „Dobře se vyspi. Můžeš čekat malé překvapení, až se probudíš!“
„Už žádná další překvapení, prosím,“ mumlal jsem jako omámený
cestou domů. Matně si pamatuju, jak jsem padl na postel. Pak mě
pohltila temnota.
Probudil jsem se zvukem budíku, který hlasitě tikal na modrém
prádelníku. Neměl jsem ale žádný budík ani modrý prádelník. Neměl
jsem ani tlustou prošívanou přikrývku, kterou jsem měl teď, zmuchlanou
v nohách postele. Pak jsem si všiml, že ani ty nohy nebyly moje. „Moc
maličké,“ pomyslel jsem si. Slunce svítilo neznámým oknem.
Kdo a kde jsem? Na okamžik jsem zachytil rychle blednoucí
vzpomínku, ale ta se hned zas vytratila.
Mé malé nohy odkoply přikrývku a já jsem vyskočil z postele právě ve
chvíli, kdy maminka zavolala. „Daníčku... je čas vstávat.“ Bylo 22.
února 1952, den mých šestých narozenin. Shodil jsem ze sebe pyžamo,
odkopl je pod postel a ve spodním prádle značky Ranger samotář jsem
seběhl dolů. Za pár hodin přijdou mí kamarádi s dárky a budeme mít
zákusky, zmrzlinu a užijeme si spoustu legrace!
Když se sklidily narozeninové dekorace a všichni odešli domů, hrál
jsem si lhostejně s novými dárky. Nudil jsem se, byl jsem unavený a
tlačil mě žaludek. Zavřel jsem oči a propadl se do spánku.
Pak jsem viděl, jak plynuly jeden po druhém další dny: týden ve škole,
pak víkend, škola, víkend, léto, podzim, zima a jaro.
Léta plynula a zanedlouho jsem byl jedním z nejlepších
středoškolských gymnastů v Los Angeles. V tělocvičně byl život
vzrušující; mimo tělocvičnu to bylo většinou zklamání. Zábavu mi
přinášelo cvičení na trampolíně a mazlení na zadním sedadle auta s
Phillys, mou první přítelkyní s půvabnými zaobleninami.
Jednoho dne mi zavolal z Berkeley trenér Harold Frey a nabídl mi
stipendium na universitě! Nemohl jsem se dočkat chvíle, kdy vyjedu
vzhůru po pobřeží k novému životu. Phyllis ale mé nadšení nesdílela.
Můj odchod byl příčinou hádek mezi námi a nakonec jsme se rozešli.
~ 43 ~