Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

Když jsem ten večer přišel na stanici, držel jsem kartičku v ruce a
hodil ji na stůl. „S těmi kanadskými žertíky byste mohl přestat. Už mě
nebaví pořád vypadat jako blbec.“
Podíval se na mne s účastí: „Už jsi zase vypadal jako blbec?“
„No tak, Sokrate. Chci vás požádat, abyste toho laskavě nechal.“
„Čeho mám nechat?“
„Toho žertu s mizícím...“ Koutkem oka jsem zahlédl slabou záři v
blízkosti psacího stolu:
BOJOVNĺK, s. r. o
Majitel: Sokrates
Obor: Paradox, humor
a změna
Jen v naléhavých případech!
„To nechápu.“ drmolil jsem. „Ta vizitka se mění?“
„Všechno se mění,“ odpověděl.
„Ano, to vím, ale ona mizí a zase se objevuje?“
„Všechno mizí a zase se objevuje.“
„Sokrate, když jsem ji ukázal Rickovi, nebylo na ní nic.“
„To je podle domovního řádu,“ pokrčil s úsměvem rameny
„Nijak moc mi nepomáháte, chtěl bych vědět, jak...“
„Pusť to z hlavy,“ řekl. „Pusť to z hlavy.“
Léto rychle uplynulo mezi intensivním tréninkem a dlouhým
ponocováním se Sokratem. Polovinu času jsme strávili cvičením
meditace a druhou prací v dílně nebo jen odpočinkem při čaji. V
takových chvílích jsem se vyptával na Joy; toužil jsem ji zase vidět.
Sokrates mi nikdy neodpověděl.
Jak se blížil konec prázdnin, obracela se má mysl k blížícímu se
začátku přednášek. Rozhodl jsem se, že poletím na týden k rodičům do
Los Angeles. Tady uložím valianta do garáže a v L. A. si koupím
motocykl a na něm přijedu podél pobřeží zpátky.
Vyšel jsem na nákupy na Telegraph Avenue, a když jsem vycházel z
drogerie s pastou na zuby, přistoupil ke mně jakýsi vychrtlý mladík tak
~ 84 ~