Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

rozloučili. Věděl jsem, že na ni nikdy nezapomenu, ale rodina musela být
na prvním místě.
Uprostřed následující zimy jsme se s Lindou přestěhovali zpátky do
Severní Kalifornie. Poslední ránu mému manželství asi dala má zaujatost
prací a sebou samým, ale žádná osudová rána nebyla horší než trvalé
sžíravé pochybnosti a melancholie, které jsem poprvé pocítil během naší
svatební noci - ten bolestný pocit, že existuje něco, na co bych si měl
vzpomenout, něco, co jsem před léty ztratil. Jedině vedle Joyce mě ten
pocit opouštěl.
Po rozvodu se Linda s Holly přestěhovaly do hezkého starého domu.
Já jsem se vrhl do práce - učil jsem gymnastiku a aikido v berkeleyské
YMCe.
Pokušení zajít k benzínovému čerpadlu bylo trýznivé, ale nechtěl jsem
tam jít, dokud nebudu povolán.A jak bych se tam ostatně mohl vrátit? Po
všech těch létech jsem neměl s čím přijít.
Přestěhoval jsem se do Palo Alta a žil tak osaměle, jako dosud nikdy.
Mnohokrát jsem si vzpomněl na Joy, ale věděl jsem, že nemám právo ji
k sobě zavolat; pořád jsem měl před sebou nedokončenou práci.
Vrátil jsem se znovu ke svému vlastnímu tréninku. Cvičil jsem, četl,
meditoval a znovu a znovu jsem své otázky nořil hlouběji a hlouběji do
své mysli jako meč. Za pár měsíců jsem znovu začal cítit pohodu, jakou
jsem celá léta nepoznal. V té době jsem začal psát, zaznamenával jsem
do sady sešitů vzpomínky na své dny se Sokratem. Doufal jsem, že tím,
že se budu rozpomínat na dobu, kterou jsme spolu strávili, získám nový
klíč ke svému problému. Od chvíle, kdy mne propustil, se nic nezměnilo
- rozhodně nic, čeho bych si všimnul.
Jednoho rána jsem seděl na schůdcích svého malého domku s
vyhlídkou na dálnici. Myslel jsem na uplynulých osm let. Začínal jsem
jako blázen a málem se ze mě stal bojovník. Pak mě Sokrates poslal do
světa, abych se učil, a ze mě se stal blázen.
Měl jsem pocit, že jsem celých těch osm let promarnil. Ted jsem tu
seděl na schodech a díval se přes město na vzdálené hory. Náhle jsem
zbystřil pozornost: v horách jako bych zahlédl slabou záři. V té chvíli
jsem věděl, co udělám.
~ 179 ~