Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

malou otýpku dříví. „Napadlo mě, že by se nám to mohlo hodit,“ řekl.
Brzy zapraskal oheň; jeho plameny vrhaly na stěnu jeskyně podivně
zkroucené, divoce tančící stíny našich postav.
Sokrates ukázal na stíny a řekl: „Tyto stíny v jeskyni jsou pravým
obrazem iluzí a skutečnosti, utrpení a štěstí. Je to prastarý příběh, který
známe od Platóna.
Žil kdysi lid, který trávil život v Jeskyni iluzí. V průběhu života celých
generaci došli tito lidé k přesvědčeni, že jejich vlastni stíny na stěnách
jeskyně jsou skutečnosti samou. Jen mýty a náboženské příběhy hovořily
o jiné, nadějnější možnosti.
Lidé, posedlí hrou stínů, si zvykli na potemnělou skutečnost a zůstali v
ni uvězněni.“
Pozoroval jsem stíny a cítil teplo ohně v zádech; Sokrates pokračoval:
„V průběhu dějin se mezi vězni Jeskyně vyskytly požehnané výjimky,
Dane. Byli to ti, které unavila hra stínů, a kteří o ní pojali pochybnost;
stíny, jakkoli vysoké, jim už nepřinášely uspokojení. Stali se hledači
světla. Hrstka šťastných mezi nimi našla průvodce, který je vyvedl ze
všech iluzí do slunečního světla.“
Příběh mě upoutal a pokračoval jsem v pozorování stínů, tančících ve
žlutavém světle na stěně žulové skály.
Sok pokračoval: „Všechny národy světa jsou uvězněny v Jeskyni
svých myslí, Dane. Jen hrstka bojovníků, kteří vidí světlo a kteří
obětovali vše, aby se osvobodili, se mohou na věky věků smát. A to
dokážeš i ty, příteli.“
„Připadá mi to nedosažitelné, Soku - a taky trochu děsivé.“
„Je to za hranicí hledání a za hranicí strachu. Až se to stane, uvidíš, že
je to samozřejmé, prosté, obyčejné, bdělé a šťastné. Je to jen skutečnost
za hranicí stínů.“
Seděli jsme v tichu, které porušovalo jen praskání hořícího dřeva.
Díval jsem se na Sokrata a zdálo se mi, že na něco čeká. Zmocnila se mě
úzkost, ale slabý příslib svítání, odhalující ústí jeskyně, mi dodal odvahu.
Pak ale jeskyni znovu zahalil stín. Sokrates rychle vstal a šel k jejímu
východu. Těsně jsem ho následoval. Když jsme vyšli z jeskyně, byl ve
~ 185 ~